Tento veskrze zhrzený, opomíjený, v poslední době zvláště na morbidních písních (o prezidentu Zemanovi) se přiživující ubožák Hutka, se v souvislosti s úmrtím Karla Gotta měl tu potřebu vyzvracet své dlouho zadržované emoce, když se na adresu K. Gotta vyjádřil natolik otevřeně, že lépe se k charakteru své osoby ani vyjádřit nemohl. Pravda, to co o sobě říká není zas nic mimořádného či tajného a je také dlouho všeobecně známé, Hutka to však nikdy s takovou (nechtěnou) otevřeností nikdy veřejně nepřiznal.

Pokud se budeme držet Hutkova vyjádření jistě dlouho zadržovaného pocitu všeobecného nezájmu o jeho osobu, jeho upozadění ve společnosti (na rozdíl od prominentů pražské kavárny, kteří jej mají uznávaného bojovníka za demokracii), hlavně pak jeho dlouho zadržované závisti, přerůstající až k výsměšné nenávisti, lze mu s velkým sebezapřením, moralizující komentář ke Karlu Gottovi prominout.

Ne snad proto, že by si to zasloužil, ale spíše jen ze soucitu podle známého rčení …blahoslavení chudí duchem, neboť nevědí co činí.