Po relativizaci všeho možného, kdy husité, Beneš či vojska rudoarmějců při osvobozování republiky ke konci druhé světové války se hodnotově dávají hned za vládce temnot Lucifera, je důležité si uvědomovat právě skutečnosti, že, světe div se, existovali lidé, kterým a) nebyl lhostejný stav republiky a národa, b) dokázali sebe sama neprosazovat na úkor celku. V krajních případech to znamenalo smrt jejich i svých blízkých.

V době, kdy nás přední ekonomové ubezpečují, že za většinu problémů mohou nepřátelé kapitalismu, protože „závidí velkým korporacím, boháčům a kapitalistům“ (Pavel Kohout), daň z dividend (tu nutno zrušit! viz Realisté), Česká televize si vybírá PR agentury, které by měly vylepšovat její obraz v očích veřejnosti za zhruba 12 milionů korun (napadlo tam někoho třeba zkvalitnit zpravodajství?), a spasitel Horáček se svým týmem snů si již brousí zuby na Hrad, se neodbytně dere do popředí oprávněný pocit zmaru.