Kniha obsahuje i seznam a základní charakteristiku některých syntetických (umělých) sladidel, přírodních sladidel a přírodních prostředků (např. agávový či javorový sirup, med…).
Autoři netvrdí, že cukr je absolutní jed, ale jeho spotřebu doporučují oproti současným zvyklostem výrazně omezit. Spotřeba cukrů (míněny zřejmě cukry jednoduché) by podle autorů měla být maximálně 10 kg na osobu za rok – v některých zemích dosahuje však až 60 kg. Koncerny samozřejmě mají existenční zájem na maximální nabídce sladkých produktů, protože lidé jsou schopni a ochotni se jimi neustále přejídat a spotřebitel je pod kontrolou většinou nemá, protože je výrobci často skrytě přidávají do různých potravin. V případě závislosti na cukru je to obdobné jako u jiných drog. V úvodní fázi tělo cukr ještě nevyžaduje, akutní fázi doprovází ztráta sebekontroly (sní se celá čokoláda) a v chronické fázi je konzumace cukru každodenní.
Jednoduché cukry (řepný, třtinový, hroznový či ovocný cukr z průmyslové výroby), které se používají v koncentrované podobě pro získání sladké chuti průmyslově vyráběných potravin, se nikde nevyskytují v tak čisté izolované podobě, jaká se dnes používá v domácnostech či v potravinovém průmyslu. Cukry se musí izolovat, koncentrovat a pak jsou teprve použitelné - v přírodě se v přirozené podobě takto nevyskytují. Lidský organismus potřebuje sacharidy (pro organismus je to hlavní zdroj energie), ale ne průmyslově vyráběné rafinované cukry, jejichž spotřeba je podmíněna výhradně chutí. Cukry obsažené v přirozeně se vyskytujících potravinách mají zcela jiný účinek na lidský organismus, než cukry izolované.
Strava bohatá na tuky a cukr vede k obezitě, cukrovce, hyperaktivitě, osteoporóze (odvápnění kostí) a řady dalších nemocí včetně překyselení žaludku. Velcí konzumenti cukrů by si měli dát také pozor na dostatečný přísun vitamínů skupiny B, které jsou klíčové pro činnost nervového systému. Na metabolismu cukru (látkové přeměně) se podílejí právě především vitamíny B1, vápník a hořčík.
Velká pozornost by měla směřovat zejména k průmyslovým rafinovaným cukrům obsažených v potravinách (mléčné čokolády, sušenky, cereálie, limonády, džemy, sirupy…) a jejich spotřebu výrazně omezit.
Kniha obsahuje ale i nepřesnosti. Například amasaké není „zvláštní druh japonské rýže“, ale tradiční sladký japonský pokrm z obilovin (např. rýže, jáhel, ovsa), který prošel procesem fermentace a v důsledku toho je přirozeně sladký. Kupodivu ve stati Přírodní prostředky je amasaké uveden správně.
To je v kostce poselství, které nám v knize autoři sdělují.
Lidem, kteří si mnou ruce nad tím, jak vyzráli na řepný či třtinový cukr z průmyslové výroby (tj. nejčastěji používaná sladidla) konzumací umělých sladidel typu aspartam, lze doporučit knihy profesorky Anny Strunecké. Stručně - od umělých sladidel je lépe držet se opravdu co nejdále.
Zejména pro malé děti je sladká chuť přirozená. Lze ji ale uspokojit zdravě potravinami s přirozenou sladkostí (samozřejmě v rozumné míře) – sladkou zeleninou (dýně, kořenová zelenina), ovocem (rozvařené, sušené), rozinkami, amasaké či sladem, který vniká přirozeným klíčením zrn ječmene a lze ho objednat i ve velkém balení v tuzemských sladovnách.
Na závěr dvě citace u knihy:
Profesor Kelly D. Brownell
Jako společnost máme dvě možnosti. Můžeme několik velmi dlouhých generací čekat na to, že se fyziognomická evoluce přizpůsobí našemu jedovatému životnímu stylu. Nebo ho můžeme okamžitě změnit tak, že už pro nás nebude patogenní.
Lene Steninger
Objevitel původce nějaké infekční nemoci může počítat s tím, že se dočká uznání a úcty, kdežto objevitel „původce“ nějaké civilizační nemoci musí nejprve počítat s obžalobou z poškozování obchodních zájmů výrobce.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
