„Moc není prostředek, je to cíl.“ George Orwell
„Závisí na tom, nakolik věříte v Ameriku. Protože my jsme vlastně jako náboženství. Světské náboženství.“ Rudolf Giuliani, starosta New Yorku v prosinci roku 2001
V Evropě se již dávno státníci nerodí. Jejich místa obsadili politici, ve většině případů jen prospěchářsky smýšlející individua bez snahy, potřeby a možnosti cokoliv změnit. Výjimky samozřejmě existují - je třeba si jich vážit a děkovat jim, jsou však bohužel marginální silou.
Politici zastávající i ty nejvyšší posty jsou jen pouhými pěšáky. Figury viditelné, leč netvořící klima této doby. Nejsou to ti, co stojí v pozadí např. smluv à la TTIP, smluv potlačující veřejné zájmy (zdravotní, ekologické, sociální) s reálným dopadem na stamiliony lidí. Přesto jsou užiteční do té míry, že globálním elitám ovládající trhy a finanční toky tvoří prostředníky k masám obyčejných lidí. Nastavují viditelné, konkrétní tváře.
Mnozí tito politici mají zakořeněnou víru ve vlastní neomylnost. Krásně to popsal svého času George Bush ml.: „Můj pocit klidu pramení z vědomí toho, že biblické buď vůle tvá je mi životní normou“. Tento pocit klidu mají samozřejmě mnozí – fundamentalisté či politici na opačném spektru mocenských zájmů. V této rovině jsou si tedy všichni podobní. Svůj post zastávají proto, že jsou právě takoví, jací jsou. Politikům-příštipkářům tvořící jakousi vatu netřeba věnovat pozornost. Pozici na politickém slunci si budují bezobsažnými tématy či vyvoláváním zástupných problémů typu zda se má jet na nějakém úseku dálnice 130 či 150 km/hod., či zda se má povolit cyklistům jedno či dvě piva. Tím se snaží získat voličské hlasy a mandátem si zajistit pohodlný, bezstarostný život s nulovou zodpovědností.
Nejen špičkoví psychopatičtí politici či klíčoví úplatní šéfredaktoři hlavního proudu jsou pro globální elity prosazující své sobecké zájmy učiněným požehnáním. Také neoliberální ekonomové odvádí skvělý kus práce a snaží se očkovat mysl obyvatelstva donekonečna omílanými ekonomickými mantrami, které papouškují tak často, že jim snad už i věří. Pokud křičí „Evropa potřebuje nové pracovní síly“ a nad migrační vlnou jásají, je to jen proto, že tito nově příchozí (ona čerstvá krev pro stárnoucí a vymírající Evropu!) budou Evropanům srážet mzdovou úroveň dolů. O nic jiného jim nejde. A globální elity či podnikatelé si opět zvýší zisky, neb si sníží náklady. Člověka maně napadne, že díky chamtivosti a svým egoistickým sklonům bez záchvěvu lidství začíná být v některých částech Evropy poněkud těsno. Pozadu však nezůstávají ani někteří filozofové přesvědčující nás, že se oligarchie změní v pozitivní sílu pečující o blaho společnosti. Mementem pro nás budiž Ukrajina, kde se oligarchický proces transformace v dobro zdá se poněkud zasekl. V magickém tyglíku alchymisty se ocitla omylem zřejmě nějaká nežádoucí příměs. Buďme ale spravedliví - čeští oligarchové alespoň nemají soukromé armády.
Předvolební debaty o pravici či levici? Podobně smysluplné asi jako debaty tonoucích se uprostřed divoké a široké řeky, kteří se přou o to, zda se snažit přiblížit k pravému či levému břehu. Když se jim to konečně povede, zjistí, že oba břehy jsou lemovány vysokými skálami. Cenný čas však uplynou a smrtící vodopád se nebezpečně blíží. Systém se nezmění výměnou figurek na šachovnici globální hry, tak jako by se např. nacismus nezměnil odstraněním fanatiků K. H. Franka či Himmlera.
Někteří politici paradoxně uvítají např. současné evropské problémy s migranty - odvedou pozornost od jejich soukromých aktivit, viz třeba tunel zvaný solární byznys dotovaný státem. Bude zkrátka co řešit - kdyby nebylo, pozornost médií by mohla být upřena na (pro ně) nežádoucí a ohrožující témata. Samozřejmě nikdy nic nevyřeší, jen svou rétorikou předstírají činnosti. Za problémy, které budou vznikat v důsledku globálních změn ve světě, se budou pohybovat tiše, vždy v závěsu.
Jako neexistuje vakuum ve velmocenské politice, neexistuje ani v mysli lidí. Proto propaganda, proto kolonizace myšlení obyvatelstva. A buďme si jistí, že ti, co nás přimějí věřit absurditám, nás donutí dříve či později páchat i ohavnosti, jak správě postřehl svého času Voltaire.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
