Jiří Halík: Vlastizrádci, idealisté a užiteční id*oti aneb Pravdu neumlčíš

Festival Meeting Brno organizuje spolek Meeting Brno, jehož vedení tvoří ředitelka a kurátorka Petra Suchá. V umělecké radě a organizačním týmu figurují lidé jako spisovatelka a historička Kateřina Tučková, která se na vzniku festivalu podílí.

Dále pak Petr Kalousek, David Macek, Jiří Mottl, Anna Kočí.

Vám, organizátorům, chybí pokora, úcta k živým i Němci zavražděným a umučeným Čechům, láska a empatie a asertivita je pro vás sprostým slovem.

Proč klíčové setkání na brněnském nádraží a ne na Kounicových kolejích? Sudeťáci se bojí duchů mrtvých, které jejich předci přivedli na popraviště, do vězení a do KT?

O jakém procesu smíření, to stále mluvíte?

Klíčové politické a právní základy smíření byly skutečně položeny už v 90. letech. Proces, vrcholil v roce 1997 podpisem Česko-německé deklarace, kterou Václav Havel a tehdejší německý kancléř Helmut Kohl vnímali jako tlustou čáru za minulostí.

TEČKA.

Rozdíl mezi „státním" a „lidským" smířením

Zatímco Havel a Kohl vyřešili vztahy na úrovni vlád, zastánci sjezdu (jako iniciativa Meeting Brno) tvrdí, že smíření musí proběhnout i na úrovni obyčejných lidí a konkrétních měst. Argumentují tím, že deklarace z roku 1997 byla dokumentem politiků, ale společné setkání v místě, kde historie bolela (v Brně), je gestem občanské společnosti.

Iniciativa Meeting Brno se chová jako malé děcko na pískovišti, kterému jiné dítě vzalo kačenku, a oni křičí. „Ale ta kačenka je moje." Navíc je to komunistická rétorika jednoho názoru. Tito lidé jsou v menšině a přitom tvrdí, že jsou demokraté. Oni neznají, nechtějí znát, nebo nerespektují vůbec základy demokracie. Jejich demokracie je, „co je tvoje, to je moje a co je moje, po tom ti nic není."

Konkrétní město tvoří lidé. Bez lidí a života není město. Jak nás chtějí všechny donutit, abychom přijali jen jeden, jejich názor?

Něco jako na principu „Proletáři všech zemí, spojte se." Nebo „Se SSSR na věčné časy a nikdy jinak"?

Vzpomeňte si, jak dopadl „svaz Československo-sovětského přátelství.".

Uvědomují si ti organizátoři fakt, na kterém se shoduje velká většina historiků, že druhá světová válka a její konec byly naprosto klíčové pro nástup komunistů k moci v Československu v roce 1948. Bez války by se politický vývoj ubíral pravděpodobně úplně jiným směrem.

ČSR by nemusela být osvobozena Rudou armádou.

Komunisté by nezískali takovou podporu.

Nebyla by „Mnichovská dohoda", kde nás zradili a Hitlerovi naservírovali na zlatém podnose naši západní „spojenci".

Na základě principu „Z cizího krev neteče" a „Bližší košile než kabát." Tedy pragmatický cynismus na náš úkor.

Kdyby válka nevypukla, Československo by pokračovalo jako demokratický stát, sice s legální komunistickou stranou, ale bez reálné šance na převzetí moci totalitním způsobem. Předválečná ČSR byla stabilní demokracií, kde komunisté sice měli voliče, ale nepatřili mezi hlavní vládní strany. A nebyl by ani rok 1968.

Vzpomínková akce: Pietní setkání na brněnském nádraží, které je součástí procesu smíření. Provokace.

Tato „vzpomínka" jistě píchne vzpruhu do žil Sudeťákům. Proč? Co se odehrálo v době okupace Brna Němci? Nic pro odpuštění a zapomnění Čechy. Ale nostalgie pro Němce.

Fakta:

Během německé okupace (1939–1945) bylo brněnské hlavní nádraží místem klíčových historických událostí:

15. března 1939 (Začátek okupace): Německá armáda obsadila Brno, přičemž první jednotky dorazily vlakem dopoledne. V následujících dnech nádražím procházely okupační síly a 17. března zde vystoupil Adolf Hitler.

Vítání okupačních vojsk: Zatímco Češi byli v ústraní, brněnští Němci nadšeně vítali německá vojska přímo na nádraží a v okolních ulicích.

Incidenty a rabování: V závěru války (např. 20. dubna 1945) docházelo na nádraží k incidentům, rabování a zatýkání po náletech, přičemž nacisté často trestali podobné činy smrtí.

Vysídlení po válce: Na konci května 1945 (po okupaci) bylo brněnské nádraží ústředním bodem pro organizovaný odsun německého obyvatelstva z Brna, známý jako „Brněnský pochod smrti“.

Nádraží bylo pod neustálou kontrolou nacistických úřadů a sloužilo k transportu vojsk a materiálu.

Co to znamená pro ty, co se rozhodnou osobní účastí protestovat proti tomuto zvěrstvu jedinců za pomoci českých zákonů? Koho ty zákony chrání?

Budou výdaje na posílenou bezpečnost z našich daní. Koho bude bránit policie ČR z našich daní? Sudeťáky a zrádce. Ti se stylizují do pozice pokojných, míru chtivých občanů, kteří jsou sice převážně potomky těch, kteří řádili v Sudetech, ale oni přece nic, oni „muzikanti."

Čistě hypoteticky.

Vzhledem k jejich vlastnosti odpouštění předpokládám, že se týká všech, kdo kdy okupovali ČSR a ČSSR.

Tedy i okupace z roku 1968.

Takže letos, v roce 2026 je tomu 25 let, kdy odtáhla vojska bývalého SSSR z naší země a ta i když není svobodná, není fyzicky okupována cizí zemí.

Plánujete vy, organizátoři 76. sjezd Sudetoněmeckého krajanského sdružení 1. Sjezd odpuštění za okupaci ČSSR v roce 1968? Jde vám přece o odpuštění? Nebo jen někomu? Jste farizejové.

Vraždy se nadají odpustit. Tedy ani z doby okupace a války s Německem, ani ty z roku 1968 okupací SSSR.

Každý jeden zavražděný při okupacích je neodpustitelný. Ale jen pro srovnání.

Počet obětí (srpen – prosinec 1968): 137 mrtvých (civilisté).

Celkové oběti (1968 – 1991): Odhaduje se přes 400 až 475 lidí. Za 23 let.

Během německé okupace Československa (1939–1945) se celkový počet obětí nacistické perzekuce z řad občanů ČSR odhaduje na 343 000 až 360 000 lidí.

Tento počet zahrnuje: Oběti holocaustu: Z českých zemí bylo deportováno a zavražděno přibližně 80 000 Židů. Za 6 let.

Heslem bude dvojjazyčné „Alles Leben ist Begegnung – Život je setkávání“.

Bez hesel se Němci neobejdou, jako komunisté blahé paměti.

To tato skupina organizátorů myslí svá hesla vážně? Co mi to připomíná?

„Komunistické světu mír“ a „Komunismus hlavní garant světového míru proti válečným štváčům z kapitalistických zemí."

Moje motto, odpůrce tohoto setkání.

Lidský život: „Každý má právo na život a důstojné podmínky" (existenciální rozměr).

A co takhle německá fráze „Arbeit macht frei“, „Práce osvobozuje“. Tento nápis byl umístěn nad vchody mnoha nacistických koncentračních táborů, nejznámější je z brány v Osvětimi (Auschwitz I).

Význam: Cynický slogan nacistické propagandy, který měl vězně manipulovat, neboť práce v táborech vedla k vyčerpání a smrti, nikoliv ke svobodě.

Heslo používala Hitlerova strana NSDAP, nápis v Osvětimi vytvořili vězni pod vedením Jana Liwacze.

Výskyt: Kromě Osvětimi se vyskytoval např. v Terezíně, Sachsenhausenu nebo Dachau.

Zneužití Brna jako symbolu „odpuštění". Odpustit se dá i bez teatrálních gest. Ale nesmíme zapomínat.

„Ten, kdo zapomene na svoji minulost, je odsouzen ji znovu prožít," filozof Georgi Santayanovi.

Pravdivý příběh mého otce

Pro ty, co neznají, nebo nechtějí znát dějiny. Také byste pořádali ty „oslavy", pokud by to byl váš otec, syn, bratr, vnuk, kdo by byl zastřelen jako Jan Opletal? Pokud by vaše dítě bylo popraveno, nebo umučeno v KT? Navíc já jsem v roce 1970 maturoval na SVVŠ Jana Opletala v Litovli a každoročně jsme jezdili na jeho hrob v Nákle, kde do svého zabití bydlel.

Po postřelení Jana Opletala (28. října) a jeho následné smrti (11. listopadu 1939) zavlály na kolejích a fakultních budovách v Brně černé prapory.

Mému otci bylo v době demonstrace 19 let a byl studentem prvního ročního práv v Brně. Zatčen a odvezen do KT Sachsenhausenu. Když se vrátil domů zlomený fyzicky, což se dalo napravit, a psychicky, což se s ním táhlo celý život, byla babička dědeček rádi, že přežil. Jak mi babička vyprávěl, táta o tom mluvit nechtěl, musel začíst jíst pomalu a málo, aby se jídlem nezabil. Seděl prý u jídla a pak si schoval rohlík. Dědeček mu řekl, že si už jídlo nemusí schovávat a babičce vyhrkly slzy a musela odejít do vedlejšího pokoje.

Trochu se rozpovídal až po okupaci v roce 1968, kdy mu to evokovalo jeho vzpomínky. Mě tehdy bylo 16 let a už jsem více chápal. Táta říkal, jak si museli v kruté zimě dřepnout úplně nazí ve sněhu, když sněžilo a bachaři se jim smáli, že dělají sněženky. To nebyly minuty, ale…

Také vzpomínal na to, jak museli udělat uličku. Každá dvojice dostala ne kámen, ale balvan. Bachaři vybrali několik vězňů, ti museli uličkou procházet a oni na ně museli balvan hodit. Kdo nechtěl hodit, nebo záměrně minul, musel jít tou uličkou sám. Většina vězňů se dostala maximálně do poloviny uličky a byla ukamenována. Za křiku bachařů… Pak se rozplakal a nikdy jsme už o tom nemluvili.

A když po válce jako právník odmítl vstoupit do KSČ, skončil na 7 let u soustruhu. Mám na to důkaz. Můj rodný list. Otec JUDr. Josef Halík - dělník z roku 1952.

A příčinou toho všeho jsou rodič a prarodiče těch, se kterými se máme usmiřovat?

Klíčové události v Brně:

Po postřelení Jana Opletala (28. října) a jeho následné smrti (11. listopadu 1939) zavlály na kolejích a fakultních budovách v Brně černé prapory.

Pohřeb Jana Opletala 15. listopadu 1939 v Praze přerostl v mohutnou protinacistickou manifestaci. Tato nálada se přenesla i do Brna, kde studenti protestovali proti okupaci.

Následné zatýkání a noční přepadení spících studentů na kolejích proběhlo z 16. na 17. listopadu 1939 i v Brně (např. v Kounicových kolejích).

Důsledky: Násilné potlačení studentských demonstrací vedlo k uzavření všech českých vysokých škol, včetně těch brněnských, na tři roky. Mnoho brněnských studentů bylo následně deportováno do koncentračního tábora Sachsenhausen.

Toto je i příběh mého otce i s tou deportací do Sachsenhausenu.

Psychické důsledky na celý život.

Zopakujte si dějiny, vy co máte za peníze plná ústa morálky.

Se sjezdem nesouhlasím. Je to urážka padlých a umučených Čechů ve válce, kterou vyvolali Němci. Ne fašisti, jak se nám snažíte namluvit. Pokud by to měli fašisti, tak by tím iniciátorem musela být Itálie. Fašismus je vynálezem Mussoliniho z roku 1929. Naučte se dějiny.

Podle organizátorů sjezdu je důvodem sjezdu v ČR:

Gesto smíření a dialogu: Organizátoři, včetně Sudetoněmeckého krajanského sdružení (SL) a českých partnerů (např. Meeting Brno), považují konání sjezdu v ČR za přirozené pokračování procesu česko-německého smíření a „dialogu narovnání".

Signál budoucnosti: Sjezdy mají dávat signál orientace do budoucna, nikoliv zpět, a zdůrazňovat kulturní rozmanitost a spolupráci mezi Čechy a Němci.

Připomínání společných dějin: Cílem je podpora vzájemného porozumění a připomínání společné historie, nikoliv vznášení majetkových nároků (což organizátoři opakovaně zdůrazňují).

Symbolický význam místa: Uskutečnění sjezdu na českém území (historicky poprvé) je vnímáno jako symbolický akt, který má odstranit poslední stíny minulosti a potvrdit, že vzájemné vztahy jsou na dobré úrovni.

Kultura a setkávání: Heslo sjezdu „Alles Leben ist Begegnung – Život je setkávání“ zdůrazňuje potřebu osobního kontaktu, sdílení kultury a diskuse, nikoliv konfrontace.

Když už vy, organizátoři tohoto análního horolezectví, odmítáte důkazy ve formě jistě propagandistického seriálu Majora Zeman, tak se podívejte na díly Četnických humoresek. Na ty, jak v Sudetech Henleinovci vyháněli své sousedy žijící na svém území, ale byli to Češi. Jak je zabíjeli a jak zabíjeli české četníky, kteří měli udržet pořádek. Jak jim podřezávali hrdla a mučili.

Program sjezdu má zahrnovat:

Setkání zástupců sudetoněmeckých organizací, diskuse, kulturní akce i veřejné debaty.

Chybí vám tady jeden zásadní bod. Návštěva Kounických kolejí, uctění památky zastřelených a odvlečených studentů.

Proč to tam není?

Během 2. světové války sloužily brněnské Kounicovy koleje jako nacistické věznice a popraviště. Gestapo zde věznilo, mučilo a popravovalo české vlastence, odbojáře i studenty. Po válce, od ledna 1945, byly koleje naopak využívány pro internaci brněnských Němců před jejich odsunem.

Věznice Gestapa: Od roku 1940 je zabrala německá policie a staly se jedním z nejkrutějších míst v Protektorátu.

Moje úvaha. Nejsem příznivcem hry co by kdyby. Ale toto ukazuje, kdo je viník. Navíc geny se nedají ukecat. Ať už jde o vzhled, schopnosti, nebo náchylnost k nemocem (např. obezita,). Genetický základ je základním stavebním kamenem, který ovlivňuje naše životy

Kdyby nebylo Hitlera zfanatizované velké části Němců, nebyla by válka ani komunistický režim v ČSR.