Ministr Drábek je v tomto velmi zvláštní. Podle něj je dohoda uzavřená mezi vládou a zástupců 17 církví správná. Vláda se zavázala vyplatit každý rok 2 miliardy korun. Ministr Drábek maluje křídou čerta na protější zeď. Drábek se dovolává jakéhosi plnění povinnosti státu. Kéž by byl pan ministr štědrý také v sociální politice.

Možná bychom se měli ptát, jakým způsobem tyto církve nabraly majetek. Ano, jistě, jsou církve, které jsou nové a nesahají až do dob středověku, ale tyto církve se vezou s Římskokatolickou církví, která se jako jeden největší hráč na poli církví podílela a podílí na obchodování s majetky. Tato církev svůj majetek získala hlavně nakradením majetku v období inkvizic, v období náboženských sporů. Nevěřícím byl zkonfiskován majetek a tím tak církevní představitelé byli bohatšími a bohatšími.

Majetek církve je možné díky římskokatolické církve nazývat majetkem nakredeným, nepocházejícím z legální činnosti. Pochází z neštěstí jiných. Církev tak zcela jistě zneužila svého postavení a nevědomosti občanů, aby se obohatila a žila si v naprostém luxusu. Obyčejní lidé, chudáci bez majetku neměli co jíst, kdežto představitelé církevního světa si žili v obrovském luxusu. Pro získání majetků církev v Římě bez problémů vytáhla s incidenty proti čarodějnicím. Zahájila křížové výpravy, ve kterých uměle vyvolala spory mezi islámem a křesťanským světem. Majetek a touha ovládnutí kupeckých cest byla zahalena vábničkou získání svatých míst pro křesťanské poutníky. Lidé se udávali, když nechodili často do kostela. Najednou se zabavilo všechno a církev si mohla stavět honosné paláce, kostely a nemovitosti, které jsou nyní považované ryze za majetky církví.