Mezi ty mnou sledovanější řadím i televizní stanici DVTV. Nedívám se na ni ale pokaždé, na mě z tý jejich ratejny nějak táhne. Vnímám ji s výhradami coby vděčnou a věrnou vyznavačku úsloví Koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Ale rozhovor ostrý jako křen udělat umějí, i když se dá většinou pokaždé vycítit, výběrem otázek či nasazeným drajvem, na čí straně hodlají pobýt. Což se ovšem s kvalitní žurnalistikou, kterou si dali do štítu, příliš nerýmuje.
Tvářemi stanice jsou zkušení bývalí pracovníci ČT Daniela Drtinová a Martin Veselovský. A právě druhý jmenovaný se utrhl ze řetězu a opustil parketu, na které je jistý. Rozhodl se totiž obohatit, či snad dokonce pobavit veřejnost sestavením žhavě aktuálního kompilátu Rouška snese všechno. Jenže ukázalo se, že rouška možná, televizní divák však ne.
Začínáme od Adama
„Během koronavirové krize zaznělo tolik dechberoucích výroků, že jsme si řekli, že by byla škoda si aspoň některý z nich nepřipomenout,“ zaznělo dramaticky na úvod jako vábnička. Tedy za mě výborný nápad, vtipný. Nejrůznějších ptákovin bylo na nás za těch pár vzrušujících týdnů z politických výšin nakydáno skutečně hafo. Usadil jsem se pohodlně do křesla s rozhodnutím nechal se bavit a zvláště zvědav, jak se jim podaří udržet ono obligátní ´padni komu padni´ a koho tedy do svého TOP 10 zařadí.
Veselovský nasadil plamenný výraz v očích (očekávané úšklebky bohužel pohltila rouška), přidal gesta funkcionáře na prvomájové tribuně, něco demagogie, a už jel. Co výraz oceněných, to dle něj perla. A co autor výroku, to výhradně představitel koalice. Prostě nikdo z protivného demobloku neměl nárok, ačkoli i jeho reprezentanti se tak všestranně předváděli.
Nejvýše byl oceněn ministr zdravotnictví ADAM VOJTĚCH, jenž již 28. ledna sliboval, že s množstvím roušek problém nebude, prověřoval to u dodavatelů… „Jak hluboce se mýlil, ukázaly následující týdny,“ potěšilo moderátora. „Vláda nakonec nakoupila v Číně za prapodivné ceny, přes prapodivné prostředníky a občas v pochybné kvalitě.“ Čekal jsem, že novinář dodá svá odhalení, o jaké prapodivné ceny, prapodivné prostředníky či nedůvěryhodné dodavatele šlo, kde a s kým si ověřili onu pochybnou kvalitu – ale nic! Směšné bylo i rýpnutí „Na záběry vládní delegace, vítající letadlo z Východu, dlouho nezapomeneme.“ Bodejť, kdy se našinci poštěstí vidět přistávat na našem letišti takové mamuty z oblak? Ale kdyby přiletělo ze Západu (s americkými rouškami tou dobou pochopitelně vyrobenými v Číně), třeba by byl na letišti první.
Umělci udělali radost prezidentovi
Druhé místo získal ministr KAREL HAVLÍČEK za výjimku ze zákazu prodeje galanterií. Směšné. Teprve pomyslný bronz si vysloužil premiér ANDREJ BABIŠ za ´trapnost´, s níž během tiskovky přinutil ministra zdravotnictví nazývat věci pravými jmény. Ano, říkat pravdu, když je nepříjemná, navíc veřejně, není fakt příjemné.
Až pod pomyslnými stupínky s obtížemi stanul prezident MILOŠ ZEMAN, jenž se – dle názoru moderátora – pro změnu ztrapnil výzvou k hercům, aby v době nežádané dovolené navštívili domovy důchodců a přinesli tam trochu radosti. „A taky trochu toho čínského viru, ne?“ nezapomněl si zajedovatit ten z tý ratejny.
Přesto tam, tedy konkrétně do oněch domovů, někteří herci i zpěváci skutečně dorazili, aby dědečkům a babičkám zahráli či zakoncertovali na zahradě přímo pod jejich okny. Tedy je skutečně, dle prezidentského doporučení, navštívili v areálu domova. Kapišto vůbec, Veselovský?
Když osel staví oslí můstky
Další dvě místa se autorovi poněkud prolnula, ale to už se tak stává, když docházejí fakta a rozumné argumenty. Ombudsman STANISLAV KŘEČEK je pátý za zpochybnění práva otců být u porodu, zvláště jde-li přitom o zákaz vydaný ministerstvem zdravotnictví, či přímo konkrétní klinikou, neboli omezit nebezpečí ohrozit toto vysoce sterilní prostředí. Aniž na to prozradil svůj názor, udělil i šesté místo: VRATISLAV MYNÁŘ a jeho prase. No teda hópsnout (jak říkají v mém rodném Brně) z kulaťoučké rodičky rovnou na vychrtlého čuníka je oslí můstek, jaký může postavit jenom opravdový osel. Jo, z porodního sálu rovnou k zabíjačce… Hlavně, když teče krev, že p. Veselovský?
Sedmý skončil náměstek ROMAN PRYMULA za termín ´promořování´, což je tak fujtajblový obrat, že by si zasloužil okamžitě a definitivně vyřadit ze slovníku, stejně jako podobné prohospodařování, propasírování či stále používanější prokrastinování. Až za ním skončil JAN HAMÁČEK (jeden z tý vládní bandy, která nemá koncepci) za upřímný výrok, o němž si osobně myslím, že v tomto poměrně chaotickém současnu boje s nevyzpytatelným protivníkem, sedl jako zadek na hrnec: „Jediný, kdo má nějaký plán, je virus.“
(K tomu si jenom dovolím: slyšel jsem z různých zdrojů pár názorů lidí od fochu, kteří tvrdí, že virus vůbec nemá v úmyslu napadeného, tedy svého hostitele, potažmo nás, usmrtit, naopak v něm přežít a bohulibě se množit. Proto prý veškeré medicínské útoku na ´svou osobu´, včetně očkování, řeší svým dalším klonováním, a proto prý bude mít pořád před námi fóra…)
A jdeme do finále!
Devátý ZDENĚK ONDRÁČEK byl (aby to těm hloupějším docvaklo) uvedený úryvkem nějaké zaplaťpánbůh dávno zapomenuté budovatelské písně. (Zase malá odbočka: slyšel jsem z různých zdrojů pár názorů lidí od fochu, kteří tvrdí, že odolnost i naší současné nejstarší generace, tedy i má, je dána rovněž letitou kvalitní zdravotní péčí za minulého režimu.) Tento pán, jenž prý kdysi neváhal přiložit ruku k obušku, by nyní rád přiložil ruce k dílu – ovšem studentů a poslal je pomoci zemědělství! Neuvěřitelné, budoucí politologové, sociologové, filosofové a možná i TV novináři – a pracovat rukama? Rodná hrouda za nehty?
Kdyby se p. Veselovský zajímal o historii této republiky dál, tedy i před Listopad, dozvěděl by se, že studující generace jeho rodičů a prarodičů chodily pomáhat do zemědělství na chmel či brambory docela pravidelně, a – pozor – úplně zadara. Jo, práce sice šlechtí, ale nic pro ty, kteří se již za šlechtu této společnosti předem považují.
Jediná dáma – a přitom poslední! Kde je rovnoprávnost? A kde Havlíčkova galanterie, pardon galantnost? Ministryně ALENA SCHILLEROVÁ se ve fotbalu orientuje ještě míň, než prý v hovorové angličtině, a tak si nebyla jistá, zda i tč. nefotbalující fotbalisti nemají nárok na nějaké finanční přilepšení. Rozumbrada Veselovský přihrávku napálil rovnou z voleje: ti z druhé ligy si prý vydělají sotva tolik, jako pokladní v supermarketu. Nu, není to tak, neověřil si to, za takové částky hrají běžně ještě tak studující dorostenci. (Ovšem téma je složitější, a proto si zaslouží ještě někdy příště pokračování.)
Jiří Macků
Článek vyšel na webu krajskelisty.cz, publikováno se souhlasem autora.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
