Za prvé, čím menší je členská základna, tím hůře se z ní generují kádry do nejrůznějších veřejných a stranických funkcí. Kvantita v tomto směru je předpokladem kvality, kterou může generovat.
Za druhé, v předvolebních kampaních je vždy užitečné mít co nejširší okruh členů, kteří mohou působit na veřejnost a to nejen při volebních akcích jako dobrovolníci.
Za třetí, jen s širokou členskou základnou je možné zajistit opravdu pestrý vnitrostranický život. Organizovat diskuse a formulovat podle názorů členů linii strany. Uskutečňovat vnitrostranická referenda. Čím širší je členská základna, tím menší je vliv stranických šíbrů a kmotrů na rozhodování strany. A naopak zužující se kolektiv členů je snadné manipulovat.
Měl jsem představu, během nějakých sedmi až osmi let se dostat na třicetitisícovou členskou základnu ČSSD. V roce 2010, kdy jsem skončil jako předseda ČSSD, měla tato strana téměř dvacet pět tisíc členů. Bylo tedy reálné, aby se k té kýžené hranici třiceti tisíc členů během sedmi až osmi let opravdu dopracovala. V žádném případě jsem tomu nebránil. Musím ale říci, že ti funkcionáři ČSSD, kteří měli zájem rozšiřovat členskou základnu, byli často obviňováni svými méně úspěšnými kolegy z tzv. velrybaření. Tedy z jakéhosi nedovoleného lanaření či dokonce nakupování členů. Protože méně úspěšní funkcionáři, kteří si udržovali členskou základnu v rámci numerus klausus, tedy uzavřených počtů, se cítili mocensky ohroženi. Noví členové a jejich příliv v jedné či nemnoha okresních organizacích v kraji mohli znamenat často změnu politických poměrů sil v rámci kraje. A tam už to tak pěkně měli mezi sebou po sousedsku rozdělené. Já půjdu do krajského zastupitelstva a budu náměstkem hejtmana, ty půjdeš na prvé a ty na druhé místo kandidátky do sněmovny. Tenhle přítel půjde na kandidátku do městského zastupitelstva a našemu starému příteli dáme jako poslední předsmrtnou poctu možnost kandidovat do Senátu. On je přeci schopen se dostat aspoň do druhého kola...
Za dobu mého působení v čele ČSSD se mě alespoň některé stereotypy podařilo rozbít. Skoncoval jsem s praktikou, že do Senátu kandidují vysloužilí členové strany, kteří po skončení neúspěšné kandidatury nesměřují do Senátu, ale rovnou do nějakého domova důchodců. A snažil jsem se podporovat růst členské základny z důvodů, které jsem výše uvedl.
Když jsem odešel z čela strany, řada lidí si oddechla. Postupně se redukovaly stavy členů, vždyť menší amsámbl lidí se lépe kočíruje. A jde přeci především o to, si pěkně navolit lidi – delegáty na krajskou konferenci, na sjezd, aby to dopadlo na konferenci i na sjezdu tak, jak má. Toto likvidátorství strany trvalo a trvá devět let. Výsledkem je, že počet členů letos v červenci nedosáhl již ani čísla 14 000. A jak na to reagují vedoucí funkcionáři strany? No, vlastně to byl manévr, který jsme sami vyvolali tím, že jsme změnili stanovy. Zaplať příspěvky do poloviny roku anebo už nejsi členem. Máme stranu „malou, ale naší“. Řečeno s básníkem, budeme menší a ještě menší, až budeme nejmenší na celém světě...
Na vývoji čísel není někdy tak moc zajímavé jak se čísla vyvíjejí z roku na rok. To nemusí svědčit příliš o debaklu. Prostě něco se stalo, co pokles určitého jevu způsobilo. Ale trend snižování členské základny ČSSD je za posledních devět let nesporný, hluboký a nejde jej nazvat jinak, než jako katastrofální. Hlavní likvidátor ČSSD B. Sobotka je členem předsednictva této strany. Možná, že by se média měla obrátit na něj, jak jako skvělý manažer za pomoci svých bisonů a Pokorných dokázal stranu pozvednout k nebývalým výšinám... Je především jen a jen jeho „zásluhou“, že se ČSSD dnes plácá kolem 4% volební podpory. A je především jeho „zásluhou“ a všech těch Víchů a Štěchů, kteří mu tleskali, coby skvělému manažerovi a předsedovi, který za sebou zanechal v členské základně spoušť.
Jiří Paroubek
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
