Nová americká vláda v čele s Barackem Obamou tehdy mj. zrušila projekt předchozí vládní administrativy Spojených států prezidenta G. Bushe ml., spočívající ve snaze o umístění americké radarové základny na českém území. Konkrétně 60 km od Prahy. Obamova vláda jednak usilovala o reset vztahů s Ruskem, což se jí v zásadě do určité míry povedlo. Na jaře roku 2010 byla v Praze podepsána mezi Amerikou a Ruskem smlouva Start, jíž díky Trumpovi teď vlastně odtikávají poslední dny.

V únoru 2021 by tato smlouva měla přestat platit. Očekává se, že nově zvolený prezident USA J. Biden, může věnovat pozornost mj. také této smlouvě a to ve zbývajícím krátkém čase tak, aby její platnost byla prodloužena. Obamova vládní administrativa přinesla v roce 2009 novou naději, že se podaří snížit významným způsobem napětí ve střední a východní Evropě. Bohužel, počínaje rokem 2014, tedy po událostech na Ukrajině a zejména za Trumpova prezidentství po roce 2016 se vztahy mezi USA a Ruskem jen zhoršovaly. Zatím celkem bez velkého zájmu západních médií proběhla informace, sdělená ještě těsně před americkými prezidentskými volbami ruským prezidentem Putinem, že Rusko půjde cestou vytvoření vojenské (a tedy i politické) aliance s Čínskou lidovou republikou. Číňané tento záměr vzápětí potvrdili. Tento krok obou mocností Východu by samozřejmě přinesl značné komplikace ve světové politice, ale je vlastně reakcí na současnou politiku USA, zejména pod Trumpovým vedením. Ta znepokojila reprezentace obou zemí, tedy Ruska a Číny, do té míry, že je vlastně zahnala k vzájemné úzké spolupráci ve vojenské a tedy nezbytně i v politické oblasti. Uvidíme, jak se k celé věci postaví nově zvolený americký prezident J. Biden.

Já jsem tehdy při  setkání s americkým viceprezidentem ocenil zmíněný krok americké vlády, který podle mě vycházel v ústrety přáním českých občanů, z nichž si 70% nepřálo umístění cizí, tedy ani americké základny, na našem území. A nepředpokládám, že se v této věci názory lidí od té doby změnily. Byť jsou médii občané masírováni, jak je vidět např. na poslední zprávě BIS, údajnými hrozbami ze strany Ruska a Číny.

V příloze tohoto  textu uvádím ukázku z mé knihy Ve službě republice, která byla vydána v roce 2011 a kde je jedna pasáž věnována právě Joe Bidenovi a obsahu jednání, které jsem s ním, tehdy jako předseda ČSSD, vedl. Připomenu jen, že ČSSD v té době byla nejsilnější politickou stranou v zemi, a to především díky své pozici v krajích, v Senátu i ve sněmovně PČR. V té době fungovala Fischerova úřednická vláda, na níž měla ČSSD také značný vliv. I po letech mohu říci, že plně platí to, co jsem před deseti lety o J. Bidenovi napsal. Jako velmi významný rys, který jsem u něj okamžitě ocenil, je jeho mimořádná empatie vůči stanovisku partnera v debatě. Myslím, že je to základní metoda jeho práce, kterou „vyvinul“ a zdokonalil díky svému 36 let trvajícímu působení v Senátu Spojených států. Byl přitom jedním z klíčových senátorů, osobností schopnou dohadovat přijatelné kompromisy také s republikánskou stranou a jejími senátními představiteli. S některými z nich ho dokonce pojí „pracovní“ i skutečné přátelství. Například se současným vůdcem republikánské většiny v Senátu USA Mitchem McConnellem. Proto si myslím, že za existence většiny demokratů ve Sněmovně reprezentantů Kongresu USA a těsné většiny republikánů v Senátu USA, má Biden velmi slušné vyhlídky prosazovat řadu progresivních návrhů zákonú, kterými může změnit tvář Spojených států. Ostatně např. senátorka Susan Collinsová, s níž se Biden za svého působení v Senátu USA rovněž setkával, často v předchozím volebním období hlasovala s demokratickými senátory. Senátorka Collinsová Bidenovi již také poblahopřála k jeho zvolení, a to v situaci, kdy některé špičky republikánské strany zastávají stále názor, podle kterého má dojít k revizi volebního výsledku.

Výňatek  z knihy Ve službě republice o J.Bidenovi

Joe Biden