Samozřejmě, věc není tak jednoduchá, abych v něm viděl jen člověka, který v životě dělá všechno špatně.

Napoleon, když měl někoho jmenovat do důležité funkce ve vládě nebo ve státní administrativě či v armádě, se ptal: „Má ten muž štěstí?“. V. Špidla prostě v politice štěstí neměl a jeho nešťastná, podle mého názoru, trochu autistická osobnost, způsobuje, že i když chtěl v politice to nejlepší, dopadlo to jako vždycky. Tedy, špatně. Tak ostatně dopadne i jeho kandidatura do senátu na Praze 4.

Na druhou stranu musím říci, že jsem se vždy v osobních rozhovorech, když se (velmi vzácně) stočila řeč na něj a samozřejmě jeho hodnocení bylo u lidí, s nimiž jsem diskutoval vždy negativní, tak jsem se ho zastával. Říkal jsem, je to vzdělaný muž, který získal v Bruselu rozhled a vhled do možností a potenciálu evropské sociální politiky a legislativy v sociální oblasti. Takže může být užitečný, ale nikdy ne v řídících funkcích.

Tragicky selhal jako premiér i jako předseda strany. A konec konců v letech 2014 – 2017 selhal i jako šéfporadce premiéra Bohuslava Sobotky. Kdyby nebyl svou povahou v podstatě submisivní a introvertní, jistě by dokázal B. Sobotku (mimochodem premiér Sobotka měl V. Špidlu jako svůj vzor a říkal to nahlas) usměrnit anebo dokonce uchránit před vlivy lobbistů typu Radka Pokorného a Bisonů. A zlobrů typu Chovance.