Nejsou nyní zastoupeny ve sněmovně. To samozřejmě poznamenává jejich důvěryhodnost a atraktivitu pro voliče. Neblahým důsledkem politických porážek je vždy rozdrobení poražených politických subjektů.
Podobnou situaci, jakou zažívá dnes česká levice, zažila v 60. letech minulého století také francouzská levice. Po zhroucení IV. republiky v roce 1958, za což Socialistická strana Francie nesla velkou spoluodpovědnost, nastala podobná situace. Francouzští socialisté (SFIO) oslabovali, a naopak sílila komunistická strana. Francouzští socialisté až do příchodu F. Mitteranda do čela Socialistické strany (1971) nebyli schopni integrovat síly francouzské demokratické levice.
Prostě levice byla stále více rozdrobena do několika frakcí či stran. A v této situaci dominovala na levici silná komunistická strana. A tak v prezidentských volbách ve Francii v roce 1969 byl nejsilnějším kandidátem levice v prvním kole voleb nikoliv socialista, ale komunista J. Duclos. Komunisté tehdy získali téměř pětinu všech hlasů. Demokratická levice byla naopak zcela rozdrobena a skončila hluboko v poli poražených.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLbox PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku



