Anderlecht, a to nejen podle svého čelného postavení v tabulce Evropské ligy, ale dlouhodobě a vlastně historicky, patří k předním evropským fotbalovým klubům. Jeho hráči nesporně fotbal hrát umějí. Když se soustředí na hru, je vidět jemnou, vytříbenou techniku, krásné zpracování míče, precizní přihrávky a sofistikované využívání volných prostorů ke hře. Upřímně, tohleto ovšem v Praze předváděl Anderlecht jen z malé části. Zejména v prvním poločase bylo zřejmé, že chce Slavii vyvést z míry, prakticky při každém fyzickém kontaktu, ke kterému došlo mezi hráči Slavie a Anderlechtu – a fotbal je kontaktní sport – se belgičtí hráči uchylovali k teatrálním pádům na zem, ke svíjení. To způsobovalo, že byl často povoláván k ošetřování hráčů, ležících na zemi, lékař belgického klubu.

A o to šlo zejména: zdržovat a kouskovat hru. Hráči Slavie sami sebe vyvedli dvakrát z míry chybou, která v těchto zápasech bývá „smrtelná“ pro další vývoj zápasu. Po riskantní přihrávce brankáře Kinského na Zafeirise udělal řecký hráč chybu, ztratil míč a soupeř přišel lehce k první brance. Nicméně i tak pokračoval ve svém destruktivním způsobu boje.

Fotbalisté Slavie tento způsob hry zažívají prakticky v každém mezinárodním zápase na svém hřišti (výjimkou nebyl ani slavný Ajax Amsterdam ani Fenerbahce Istanbul) a konec konců v naprosté většině ligových zápasů, a to i když hrají na hřišti soupeře.

Hráčům Slavie se zápas s Anderlechtem herně nevydařil a lacino dostali po chybě jindy výtečně hrajícího Douděry další laciný gól. Dva laciné góly po chybách hráčů, kteří jindy patří k oporám družstva, týmem pochopitelně otřásly.