Já sám jsem se setkal se jménem Karla Gotta poprvé z úst svých rodičů, kteří na začátku 60. let chodili rádi do Semaforu. V této ohromné líhni talentů Suchého a Šlitra začínali mnozí a také Karel Gott.
Udržet se na vrcholu téměř šedesát let v jakékoliv oblasti lidské činnosti je prostě neslýchaným fenoménem.
Když jsem se stal českým premiérem v dubnu 2005, měl jsem možnost se s K.Gottem při různých příležitostech setkávat. Přiznám se, že jsem si musel včera utřídit své dojmy a vzpomínky, protože zpráva o skonu popového krále mě opravdu osobně zasáhla. Jako ostatně statisíce a nepřeženu to, když řeknu miliony lidí v téhle zemi. Ale třeba také na Slovensku, v Rusku, v Německu i jinde. Karel Gott byl vzorem profesionality, měl ohromnou schopnost spolupracovat s těmi nejlepšími v oblasti českého showbyznysu, ať už to byl například František Janeček, Ladislav Štaidl, Jiří Štaidl, Miloš Skalka anebo kdysi v jeho počátcích Suchý se Šlitrem a mnoho a mnoho jiných. Dokázal v životě asi víc, než si sám dovedl v počátcích své kariéry vůbec představit.
Podle titulků dnešních i včerejších novin a serverů u nás i v zahraničí byl hvězdou světového formátu. O jeho odchodu informoval dokonce i Washington Post.
Pro světový pop je velká škoda, že Mistr nepracoval více na své angličtině a nepronikl tak více se svými písněmi do anglosaského světa, zejména na americký trh. Možná ale, že sám tuto možnost vyloučil ze svých zájmů, ostatně Evropa je dost velká, aby dostatečně ocenila jeho vynikající talent a hudební invenci. Byl profesionální, ale ne chladně profesionální, dokázal být velmi lidský i v osobním kontaktu a s velkou mírou empatie. Byl megastar a přitom zůstal milým, slušným a skromným člověkem bez manýrů primadony.
Potkal jsem se s Karlem Gottem poprvé osobně při své státní návštěvě Moskvy v květnu 2005. Bohužel, mé jednání s tehdejším ruským premiérem Fradkovem se poněkud protáhlo a tak jsem nemohl zajít na koncert českých umělců pořádaný v té době v Moskvě. Hlavní hvězdou tehdy byl mezi českými zpěváky právě Karel Gott. Bohužel, ambasáda mně nedala přesnou informaci, když vycházela z předem předpokládaného termínu ukončení koncertu, takže se její pracovníci domnívali, že by nebylo dobré, abych se na koncertě zastavil jen na posledních deset minut. Je škoda, že jsem tehdy neměl dnešní zkušenosti. Věděl bych, že se koncert díky přídavkům, které si vynutilo nadšené moskevské publikum, protáhne o několik desítek minut a tak jsem čekal úplně zbytečně na české ambasádě na příjezd umělců včetně Karla Gotta. Musím říci, že takovýchto hloupých chyb, při mých četných zahraničních cestách, udělali naši ambasadoři celou řadu. Myslím, že na Moskvany by hluboce zapůsobilo, kdyby český premiér přišel na koncert českých umělců alespoň na pár desítek minut.
24. února 2006 přišli na mé pozvání do Kramářovy vily Karel Gott se svou partnerkou (tehdy ještě ne manželkou) Ivankou. Poseděli jsme spolu s mou tehdejší manželkou Zuzanou (a naším neposedným jezevčíkem Andym) asi dvě hodiny. Mistr si prohlédl rezidenci českých premiérů, kterou jsem ovšem využíval jen pracovně a pamatuji si, že se mu zejména zalíbil výhled na Prahu, který je z okna Kramářovy vily opravdu jedinečný. A také ložnice.
Karel Gott měl jedinečný smysl pro krásné věci a tak dokázal ocenit tuto úžasnou stavbu, ve které se snoubí secese s novobarokem. Když jsme spolu procházeli přízemím, pamatuji si, že jsem měl pod paží malého jezevčíka Andyho a společně jsme ve třech málem padli do jámy lvové. Tedy do místnosti, kde již čekala čestná jednotka Armády ČR a zejména četní novináři včetně kamer, kteří čekali na další termín, jenž jsem tehdy v Kramářově vile měl po Mistrově návštěvě. Bylo to udělení Záslužného kříže Josefu Lesákovi, někdejšímu poslanci Národně socialistické strany, který v únorových dnech roku 1948 vedl demonstraci studentů na podporu prezidenta Beneše na Pražský hrad. Tato demonstrace studentů byla v Nerudově ulici brutálně rozehnána již zkomunizovanou policií. Samozřejmě, že návštěva Karla Gotta v Kramářově vile byla domluvena jako diskrétní a pokud bychom zaběhli mezi novináře, tak by Karel Gott neuvěřil, že jsem to takto nezinscenoval. Z této návštěvy existují krásné fotografie v knize M. Schmiedbergera a H. Höschlové Minuty s Jiřím Paroubkem.
Potěšilo mě později také to, když se Mistr, který byl velmi opatrný v politických otázkách, protože věděl, že je jaksi „majetkem“ celého národa, vyjádřil, když se ho při nějaké příležitosti zeptali na politiku, že to co já říkám, tomu velmi dobře rozumí a naopak příliš nerozumí tomu, co říká pan Kalousek. Myslím, že už se potom Mistra nikdy nikdo na nic neptal v souvislosti s mou osobou, protože celá věc byla jasná. Mistr si udržoval nezávislost a svůj pohled na mnoho otázek společenského života včetně politiky. Naposledy jsem se s Karlem Gottem setkal při ochutnávce vín, která se každoročně koná v hotelu Ambassador, myslím, že to bylo před dvěma lety. Sedělo nás ve VIP salonku hotelu několik, včetně Mistra. A Karel Gott byl jako vždy příjemný, dokázal se zájmem naslouchat druhým, byl zdvořilý a přátelský.
Přemýšlel jsem od jeho úmrtí do této chvíle o tom, kdo se mu z dnešních Čechů může svým umem, věhlasem a světovou slávou vyrovnat. Nepřišel jsem na nikoho. Karel Gott si zaslouží státní pohřeb. Tak jako kdysi,někdy před sto lety největší český herec všech dob Eduard Vojan, jehož pohřební průvod procházel Prahou od Národního divadla za účasti sta tisíců Pražanů, tak i Karel Gott si zaslouží podobnou poctu. Těšil svým zpěvem, svými krásnými písněmi nejméně tři generace Čechů a hlavně Češek, pro které byl fenomenálním idolem. A zcela nepochybně bude ve svých písních žít mezi námi Čechy dál.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
_635340008670404046.jpg&id=21882)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
