Nebyl jsem překvapen proto, že znám celou tu zájmovou skupinu kolem Pokorného a Pocheho, která si za každou cenu chce udržet vliv na sociální demokracii, a to i když to pro tuto stranu bude zcela smrtící objetí.

Byl jsem na straně druhé překvapen proto, že bych očekával více soudnosti od všech protagonistů celé této etudy. Tedy Petříčka, Pocheho, Netolického, Šmardy a Štěcha.

Každému bych rád poradil svou metodu práce, když jsem nastupoval do jakékoliv funkce, která pro mě byla životní výzvou. Ať už to byla funkce člena pražského zastupitelstva nebo náměstka primátora pro finance, ministra pro místní rozvoj, předsedy ČSSD a předsedy vlády. A ještě o řadu let dříve, v podnikové sféře, když jsem šel jako mladík pracovat do pozice šéfa útvaru plánování a rozpočtování velkého podniku restauračního stravování nebo zástupce ředitele velkého stavebního závodu či náměstka ředitele obchodního podniku. Každý vzestup v životě vyžaduje sebevědomí, ale také pokoru. Vždy jsem si říkal, zda mám na to, abych náročnější pozici zvládl.

Ostatně, když jsem po vyhraných volbách do sněmovny v červnu 2010, odcházel z pozice předsedy ČSSD, jedním z důvodů bylo také to, že jsem věřil, že moji nástupci v blízké budoucnosti rozhojní počet voličů ČSSD. To se, bohužel, nestalo a strana jde za posledních jedenáct let od jednoho volebního neúspěchu k dalšímu a má čím dál nižší počty voličů.