Kdyby nebylo Sobotkova neschopného vedení řízeného kmotry, různými Růžičky a Pokornými, nikdy bych z té strany v roce 2011 neodešel. Po roce 2010 se volební výsledky sociální demokracie trvale zhoršovaly. Obávám se, že v tuto chvíli – soudě podle obvykle velmi přesných agentur pro výzkum veřejného mínění Kantar a SANEP – se volební preference ČSSD ocitly, jak já říkám, na červených 5%. Tedy jinak řečeno, je to fakticky už méně než 5 %.

Obávám se, že tento můj odhad situace je realistický a bude, pokud nedojde k nějakému senzačnímu průlomu v politice ČSSD, potvrzen výsledkem voleb do Evropského parlamentu. Byť kvalitní, ale v zásadě neznámí lídři v čele kandidátky ČSSD, by velice překvapili, pokud by dokázali zopakovat alespoň volební výsledek z doby před pěti lety (4 mandáty). A nechci ani hovořit o sedmi mandátech, jež ČSSD získala před deseti lety, tedy ještě pod mým vedením. Obávám se, že za určitých okolností se nemusí podařit ani ten slabý volební výsledek z roku 2004 (8,8 %), který přinesl ČSSD alespoň dva mandáty europoslanců…

Chtěl bych v tomto roce napsat knihu o příčinách, které vedly k tomuto neradostnému stavu sociální demokracie. V tuto chvíli z „doporučené“ literatury ke svému knižnímu projektu, kterou jsem si sám vybral, čtu knihu M. Zemana: „Vzestup a pád sociální demokracie“. M. Zeman ve své knize píše, respektive v jejím názvu o „pádu“ v situaci, kdy ČSSD, v době kdy knihu dopisoval a korigoval, měla někdy počátkem roku 2006 pod mým vedením již cca 25 % volebních preferencí (po 10 % v dubnu 2005). Nevím, jaký šetrný název knihy bych pro charakteristiku současného stavu mohl použít... Uvidíme.