Před jednadvaceti lety měl obdržet bývalý vídeňský starosta Helmuth Zilk státní vyznamenání od tehdejšího prezidenta Václava Havla. Ten ho však v poslední možné chvíli, když už si Zilk balil kufr na cestu do Prahy, vyškrtl ze seznamu vyznamenávaných a to kvůli údajné spolupráci Helmutha Zilka s českou Státní bezpečností. Tehdy to vzbudilo velkou pozornost, zejména u nás. Novináři z řad pravdy a lásky toto „odvážné“ rozhodnutí prezidenta uvítali a všelijak zdůvodňovali. V Rakousku ovšem tato informace vzbudila spíše veselí a rakouská média jí nevěnovala příliš pozornosti. Zilk v té době ještě pracoval jako šéf dozorčí rady jedné významné finanční instituce s vlivem města Vídně, kterého byl do roku 1994 po deset let starostou. Zilk byl po ukončení starostenství ve Vídni, mj. díky své manželce Dagmar Koller, která byla úspěšnou umělkyní, často vidět na nejrůznějších společenských akcích. Oba dva se tedy zúčastňovali jako významné celebrity společenského života ve Vídni.

Spolupráce Zilka s StB se měla odehrát v osmdesátých letech, kdy byl Zilk jedním z nejvýznamnějších rakouských novinářů, a to jako mimořádně úspěšný a populární redaktor veřejnoprávní televize ARD. Od prvního okamžiku, kdy tato zpráva o údajné spolupráci Zilka s StB proběhla, jsem na požádání svých vídeňských přátel intervenoval u tehdejšího ministerstva vnitra Grulicha. Ten projevil ochotu o věci jednat, ale mnoho udělat nemohl. Tehdy ještě panovala jakási protirozvědčická fóbie, vydatně živená naprostou většinou českých sdělovacích prostředků, vůči všemu, co snad z dálky připomínalo spolupráci s StB.

Měl jsem možnost Zilka poznat jako mimořádně úspěšného sociálně demokratického starostu města Vídně. Do roku 1994, kdy skončil v čele města v šedesátipěti letech, jsem se s ním setkal především ve Vídni, ale i v Praze, několikrát. Byl jsem tehdy (až do roku 2005) zastupitelem Prahy a sbíral jsem zkušenosti z velmi dobře fungujícího metropolitního města v sousední zemi. Obdivoval jsem řešení vídeňské dopravy, hospodaření s odpady, vodní hospodářství, řízení kultury, cestovního ruchu atd.… Prostě všechno. Své poznatky jsem se snažil promítat do volebních programů pražské sociální demokracie a v letech 1998-2004, kdy jsem byl náměstkem pražského primátora pro finance, jsem se snažil z řady těchto zkušeností ve své práci vycházet. To, že to byla správná cesta, vzít si Vídeň za vzor, mi ukazují dnešní žebříčky, podle kterých je Vídeň nejlepším, nejpříjemnějším velkým městem pro život.