Jeden z těchto jevů popsal filozof Václav Bělohradský, když poznamenal, že sekulární česká společnost, která neodvozuje morální hodnoty primárně z náboženství, nepřiměřeně promítá svoje morální nároky do politiky. Takovým nárokům ale nemůže žádný politik dostát.

I politici jsou jen lidé, jsou odrazem stavu společnosti jako takové. Kladou-li na ně občané, kteří v politice aktivně nepůsobí, absolutistické nároky, budou nepochybně zklamáni.

Jiný zásadní jev popsal kdysi už Tomáš Masaryk. Jeho slavný výrok, „demokracii bychom už měli, teď ještě nějaké ty demokraty“, vztahující se na nový československý stát, dosti přesně popsal i naši situaci po roce 1989. Dá se rozvést i tak, že v „demokracii bez demokratů“ lidé kladou nepřiměřené nároky na systém, tedy i na politiku, menší už na sebe, protože demokratické hodnoty oni sami zatím příliš nepřijali jako součást svého každodenního jednání.