To jsou vážná obvinění, a proto neuškodí podívat se na údajnou politizaci policie podrobněji. Za zamyšlení zejména stojí nejenom otázka, zda je policie skutečně zpolitizovaná, ale také otázka, kdo policii zpolitizoval, pokud skutečně zpolitizovaná je.

Vezměme to chronologicky. Když policie ve spolupráci se stáním zastupitelstvím před dvěma měsíci dopadla přímo při přebírání údajného úplatku středočeskéhého hejtmana za sociální demokracii Davida Ratha, bránil se Rath následně při svém projevu v parlamentu slovy, že jeho kauza je zpolitizovaná. Vládní politici tuto interpretaci  odmítli s tím, že k zatčení významného opozičního politika rozhodně nedošlo na politickou objednávku z vládního tábora.

Mnoho politiků i komentátorů dokonce vnímalo zatčení Ratha nikoliv jako jakousi politizaci policie ve službách vládní koalice, ale jako kýžený posun policie směrem k její „depolitizaci“, tedy směrem k posuzování korupce, v níž figurují vysoce postavení politici, na základě poněkud zprofanovaného rčení „padni, komu padni“.

Na adresu policie totiž před Rathovým zatčením směřovala po řadu let obvinění, že se korupční kauzy, v nichž jsou zapleteni politici, bojí vyšetřovat. Pokud tomu tak bylo, mohli bychom skutečně připustit, že policie zpolitizovaná byla, a že se z této politizace začala pod tlakem veřejnosti, volající po boji s korupcí, vymaňovat, přičemž případ Rath byl prvním velkým krokem v tomto směru.

Když ale policie požádala Poslaneckou sněmovnu o vydání bývalé ministryně obrany Vlasty Parkanové kvůli její roli v nákupu údajně předražených letounů CASA, následovala série událostí a výroků ze strany vládních politiků, které na úsilí policie vyšetřovat korupci podle zásady „padni, komu padni“, vrhla stín pochybností.