Prezident Václav Klaus v rozhovoru pro The Sunday Telepgraph tvrdí, že snahy o přeměnu Evropské unie ve federaci, tak jak to navrhl nedávno například předseda Evropské komise José Manuel Barroso, jsou závěrečnou fází ničení demokracie a národního státu v Evropě. Klaus těmito slovy také reagoval na některé závěry schůzky jedenácti ministrů zahraničí členských zemí EU ve Varšavě, kde zazněly například návrh y na přímou volbu evropského prezidenta a vznik evropské armády.

Když Klaus mluví o možném konci národního státu a demokracie, má nepochybně kus pravdy. Problémem je, že tento vývoj spojuje s další evropskou integrací, zejména pak s možností vzniku evropské federace.

Pokud by chtěl být brán vážně, musel by nejprve vysvětlit, co je tak zásadně nedemokratického na jiných velkých federacích, jako jsou USA, Indie nebo Brazílie. Posledně dvě jmenované země, jejichž raketový ekonomický růst rádi v poslední době dávají někteří ekonomové za příklad Evropě, mají přitom 28 spolkových států (Indie) a 26 spolkových států (Brazílie).

V Indii i Brazílii jsme také svědky velké jazykové a etnické různorodosti, která je v případě Evropy často citována jako údajná překážka vzniku jednoho politického národa. O tom, že jsou Indie a Brazílie politickými národy, přitom nikdo nepochybuje.

A málokdo bude také pochybovat o tom, že rozdíly například mezi Švédy a Italy jsou o poznání menší, než jsou rozdíly mezi portugalsky mluvícími potomky přistěhovalců z Evropy ve velkých brazilských městech na východě země a indiánskými populacemi na západě Brazílie. To samé platí o etnických i kulturních rozdílech mezi severem a jihem Indie.