To je nepochybně legitimní názor, neboť v každé moderní společnosti se střetávají názorové proudy i hnutí vzývající pokrok, přičemž občas relativizují některé dosavadní myšlenkové šablony a instituce, a konzervativci, kteří naopak nabádají k ochraně tradičních hodnot.

Problémem je, že při výzvách k obraně tradičních hodnot, dost záleží nejenom na tom, co jejich obránci říkají, ale kdo takové výzvy činí, neboť lidé budou věřit spíše těm, kdo takové hodnoty ctí. Někteří občané proto budou asi dost zmateni, že rodinu jako tradiční hodnotu tak plamenně hájí politik, jehož mimomanželské aféry, dokonce přímo ve funkci prezidenta, jsou veřejně známé. Může jim to připadat jako dost velké pokrytectví nebo--pokud bychom použili Klausova výroku na adresu pokrokářů-,prostě oportunistické.

K tradičním hodnotám také patří nekrást a nelhat. Pokud bychom se nechtěli vracet do minulosti, například k událostem a výrokům Klause, že o ničem nevěděl v době skandálu okolo financování ODS v roce 1997, a vzali místo toho jako příklad aféru ještě živou v naší paměti, tedy skandál s propisovacím perem, které si prezident Klaus přisvojil v přímém přenosu tiskové konference se svým chilským protějškem, mohli bychom dosti legitimně argumentovat, že ani samotný akt zcizení, ani pozdější vysvětlování Hradu, že šlo jen o obyčejnou propisku, ne tak úplně spadají do světa „tradičních hodnot".

Velkou otázkou také je, co je vlastně příčinou eroze národních států a společenství, o níž Klaus ve svém projevu také kriticky promluvil. Prezident tvrdí, že příčinou je politický tlak na přijetí multikulturalismu jako oficiálně naordinované ideologie.