Jen málokdo mezi příznivci reformního elánu vlády si ale pokládá otázku, zda vláda ví, co dělá. Anebo ještě hůř: zda vláda zcela vědomě nečiní některé kroky, které budou mít na českou společnost a ekonomiku dlouhodobé negativní dopady, ale vyhovují momentálním zájmům mocných ekonomických skupin v pozadí politiky.

Signály, že vláda v některých oblastech jedná způsobem, který spíše vytváří nové požáry, než aby je hasil, přitom už existují. Například kombinace neuváženého krácení sociálních dávek pro nejchudší, spojená s militantní rétorikou vůči „živlům" z prostředí tzv. nepřizpůsobivých, je spoluodpovědná za prudce rostoucí napětí ve Šluknovském výběžku.

Nic proti snahám vlády řešit rostoucí kriminalitu kdekoliv například větším nasazením policie, ale když se takové nasazení promění v populistické gesto, jehož součástí jsou těžkooděnci a silácké řeči premiéra, je to vnímáno mnohými v Rumburku, Šluknově či Vandsdorfu zcela logicky jako téměř signál z nejvyšších míst, že nastal čas si to, tak říkajíc, rozdat s romskou populací.

Není jasné, jaké má takovéto „ukazování svalů" ze strany vlády smysl v situaci, kdy od minulých vlád zdědila téměř 400 romských ghett, přičemž k vytváření dalších ghett přispívá její asociální politika. Učit lidi úctě k zákonům, „pravidlům soužití", atd. s pomocí represe není možné tam, kde hendikepovaná menšina už nemá co ztratit. Co jiného, než další porušování zákona a další radikalizaci očekávají vládní stratégové od lidí, kterým seberou dávky a donutí je žít v ghettech?