Bude s podivem, když dnešní česká pravice odpustí panu Peroutkovi tyto omyly: Až dnešní iluze o obratu napravo (!), vzbuzené vítězství fašismu (!) v některých zemích definitivně dodýchají, přijde důkladný obrat nalevo (!), jak ani není jinak možno v světadíle, na který bude míti čím dál větší vliv rostoucí nový řád v zemi sovětů (Ferdinand Peroutka v Přítomnosti v říjmu 1934, citováno podle Ivan Klíma "Moje šílené století", s.260-261). Je nutné ale ocenit, že už v říjnu 1934 předvídal novinář Peroutka Únor 1948.

Lze ale pro to Peroutkovu fascinaci nacismem mít velké pochopení, když si zvážíme evropskou situaci na jaře 1939. Spojenci nás zradili, Slovensko se odtrhlo, Beneš měl plán, éroplán.  Německo vyhrává, kde může, co byste asi dělal v tak beznadějné situaci bez perspektiv jako Čech. Každý z nich si musel klást otázku, a co když takto bude natrvalo?

Asi byste se nějak pokoušel s tím lupičem domluvit na nějakém modus vivendi, třeba i ty Židy obětovat. Takže tehdejší snahy Čechů nějak přežit lze pochopit. Měli snad jinou volbu než kolaboraci kromě hromadného páchání sebevražd?

Někomu přiřknout článek s názvem Hitler je gentleman je vysloveně neutrální záležitost. O panu Hitlerovi hovořil i tehdejší britský premiér.  Kdyby ten článek napsal v tomtéž duchu, v jakém je název, a my nevíme, zda by třeba nemohl být psán ironicky, tak to jeho případné autorství panu Peroutkovi nemůže nijak ublížit. Ani ten výrok o vlcích (Nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky), který ale zase vyvrací představu o Hitlerovi jako o gentlemanovi. Vlk gentlemanem?  Oba výroky tedy nemohl Peroutka pronést současně, aniž by jeden z nich myslel ironicky. Ten Zeman toho odbojníka Peroutku tedy vyzdvihl velmi vysoko.