Ať tak či onak, Česká republika musí být připravena na přepřahání v zahraniční politické trajektologii a má všechny předpoklady proto, aby se stala lídrem změn v Evropě…
Cesta Miloše Zemana do Číny a setkání s dvěma z rozhodujících představitelů multipolárního světa Vladimírem Putinem a Si Ťin-pchingem (z druhé západní strany ten čtyřlístek doplňuje jistě Obama a Merkelová) v podstatě vymrštila naši malou zemi v psychologickém vnímání na regionální velmoc.
Ne nesmějme se. Jan Hus svého času, byl obyčejný rektor jedné lokální university, a přesto jeho učení a zejména připravennost k nejvyšší oběti, učinila v té době z českého království osu odvážného myšlení, korunovanou úspěšnými a na svou dobu i mimořádně progresivními vojenskými operacemi jistého trocnovského zemana.
Svého času středoevropský profesor v postavení prezidenta jménem T.G.Masaryk byl vysoce ctěn v Evropě i světě a jeho humanistické ideály pojetí demokracii byly na svou dobu v rámci Evropy příkladné.
Stejně tak sice Slovák, ale natolik spjatý s Československem jménem Alexandr Dubček, že ho berme za našeho, v roce 1968 svým Pražským jarem okouzlil tehdejší mládež Evropy a koncept socialismu s lidskou tváří byl naději na jiné uspořádání věcí veřejných v celé Evropě.
V roce 1989 nastal převrat, či co a onen muž v krátkých kalhotách jménem Václav Havel převrátil zemi o 180 stupňů a on a lidé kolem něho nastartovali kapitalismus a bezvýhradné zbožnění Západu. Západ, domnívaje se, že zvítězil a nastal konec dějin, začal vnucovat své formulky o lidských právech jiným a tak jako kdysi křižácké války mečem chtěli prosadit katolicimus, svou nadřazenost a své mocenské zájmy, tak i nyní v muslimských zemích Afriky i Asier začal prosazovat účelová lidská práva, svou nadřazenost a své mocenské a často i ekonomické zájmy.
Válka stíhala válku Afganistánem, Irákem, jedna barevná (prozápadní) revoluce za druhou (Tunis, Egypt, Libye, Sýrie), a výsledkem je rozvrat v podstatné části severní Afriky i části Asie a následně proud miliónů uprchlíků…
A tady někde se teď nacházíme…
Cesta Miloše Zemana do Číny byla nepochybně obrovským úspěchem, zejména proto, že se odlišil od té šedivé masy západních představitelů, kteří svou účast při výročí 70. let ukončení II. Světové války odmítli.
Byl to sen prezidenta Dr. Edvarda Beneše vytvořit most mezi Západem a Východem. Dost dlouho se to i snad po roce 1945 zdálo, že by to bylo možné, ale doba byla tvrdá a zanikl jak sen, tak i umřel Dr. Beneš.
Evropská unie, je cosi jako západní část říše římské, je stále bohatá, její lidé i ti chudší si žijí jistě lépe než většina uprchlíků směřujících do Německa či Svédska (nikoliv pozor do EU), ale umírá. A umírá svými vlastními chybami.
Na východ od nás jsou dvě země, které zažily renesanci svého významu : Rusko, coby opětovně nová strategicky politická síla a tuto sílu jí navrátil zpackaný euromajdan a vše co následovalo a Čína nesporně klíčový ekonomický hráč světa budoucnosti.
Málokdo tak tvrdě a ostře kritizoval Bohuslava Sobotku a Luboše Zaorálka za jejich příliš poklonkovou politiku vůči Západu.
Ale uznávám jedno: Ústavní postavení prezidenta ČR je z valné míry jen formální. Pokud se nedohodne z vládou, může jen pronášet projevy.
Na sousedním Slovensku vidíme, jak jejich Kiska cosi plamenně prohlásí, jako např., že Slovensko musí přijmout uprchlíky a Fico, aniž by jej komentoval, to zredukuje na počet 200…
Kisko je bez spolupráce s vládou jakýmsi oleandrem. Nic víc a nic méně.
Proto je dobrou zprávou, že ohledně čínského pobytu se Miloš Zeman mohl plně o premiéra Sobotku opřít.
Právě společné hledání nových cest a nových směrů dává České republice šanci nových možností.
Evropská unie možná bude – možná nebude stejně jako NATO.
Obě instituce patří do světa, který již zanikl a novému už nerozumí…
Česká republika je připravena ke změně.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
