Vzpomínám si na své mládí a když jsem v roce 1960 nastoupil na základní školu. Bydleli jsme u dědy s dvěma babičkami. Matka lékařka, otec inženýr. Někdy v roce 1967 naši našetřili na družstevní byt 3+1, a konečně jsem nemusel spát se svými prarodiči v jednom pokoji. Dědu jsem měl hrozně rád, ale šíleně chrápal. Za dalších pět let si naši koupili ojeté embéčko a vlastnoručně dostavili chatu, a potom za výhodných podmínek začali šetřit na rodinný domek. 100 000 díky šetřivé mamce si postupně našetřili a dalších 300 tisíc dostali bezúročnou půjčku, kterou následně spláceli cca 1500 měsíčně a mě dali na auto do manželství. V Chebu, kde jsem začínal pracovat a oženil se, jsem si tak koupil Wartburga a protože byl nedostatek lékařů v pohraničí, získala manželka coby lékařka obratem byt… O tom se dneska sní.

To tedy vše bylo za tzv. socialismu. Měl jsem plat advokátního koncipienta a manželka začínající lékařky s příhraničním příplatkem. Jistě, šetřili jsme, ale jinak dobrý.

Přestěhoval jsem se do Prahy, kde na mě čekal byt mých rodičů.

Pak přišel 17. listopad a kapitalismus…

Já bydlel v onom družstevním bytě po rodičích, jeho dobová hodnota původně byla cca 78 000 a dnes je cca 4,5 miliónu korun.