Dozvídáme se z nich, že migrační invazi organizuje turecký prezident Erdogan, migranty sváží od syrských na řecké hranice autobusy, vše je z turecké strany řízeno a plně logisticky podporováno.  A Evropa se tomu správně brání, politici turecké akce odsuzují, Řecku pomáhají politicky, finančně i materiálně. Nelíbí se to pouze proimigračním fanatikům z neziskovek. Zatím se migrantům řeckou hráz prorazit nepodařilo. To vše je nepochybně pravda.

A teď si vzpomeňme, jak to bylo před pěti lety, co se dělo a co nám tehdy všichni říkali. Tvrdili nám, že se více než milión lidí vydal na 800 kilometrovou cestu Tureckem na řecké hranice spontánně, že jejich cesta do Evropy byla dílem pašeráků, i když bylo jasné, že k transportu bylo třeba tisíců autobusů, vlaků a nesmírně náročného logistického zabezpečení. Milión lidí nikam propašovat nejde.

Stejně nám tvrdili, že na pobřeží migranti nalezli tisíce nafukovacích člunů (kde se tam vzaly, o tom se nijak podrobněji nehovořilo) a na nich přepluly na blízké řecké ostrovy. Řekové proti tomu nedělali vůbec nic, jako by žádnou ochranu svých a evropských hranic neměli, jenom migranty převáželi na pevninu a posílali dále do Evropy. Nikdo se na ně ani na Turky nijak nezlobil, protože s migrační vlnou prý nic dělat nejde. To nám tvrdili. Evropští politikové se předháněli v demonstraci své humanity a soucitu, bránit hranice jim vůbec nepřišlo na mysl.  Média v tom unisono jela s nimi. Veřejnost společně přesvědčovali o povinnosti migranty přijímat a budovat v Evropě multikulti společnost.