Tento týden oslavíme 105. výročí vzniku naší moderní státnosti. 28. říjen je naším hlavním státním svátkem, skutečnými narozeninami republiky, a proto především dění na Pražském hradě, kde oslavy vrcholí, získává oprávněnou pozornost nejen v politických a mediálních kruzích, ale tradičně i v široké veřejnosti.

Letos půjde o příležitost pozoruhodnou nejen z toho důvodu, že jde o půlkulaté výročí, ale také proto, že půjde o první oslavu státního svátku v režii nové hlavy státu, která mu nepochybně bude chtít dát svůj viditelný rukopis. Jakožto pamětník, který se přípravou a průběhem oslav 28. října na Pražském hradě deset let zabýval, si dovolím na toto téma několik poznámek.

28. říjen je na prvním místě výročím vzniku republiky a v souladu se zákonem se stalo tradicí, že součástí oslav tohoto státního svátku je mimo jiné předávání státních vyznamenání. Tou nejdůležitější, podstatnou věcí, na níž má při oslavách na Pražském hradě být upřena hlavní pozornost, by mělo být něco jiného – projev prezidenta republiky, který v tento mimořádný den obrátí pozornost veřejnosti ke smyslu, tradici a odkazu naší státnosti, který promluví o hrozbách, problémech, úspěších i nadějích, kterými naše země žije, který se pokusí dát národu orientaci v dnešním složitém světě. První dva prezidenti Václav Havel a Václav Klaus takové projevy pronášeli, bylo by dobré, kdyby se současný prezident na tuto tradici pokusil navázat.