Polovina pětiletého mandátu Françoise Hollanda, již na podzim završil, se z perspektivy roku 2014 jeví ovšem jako katastrofická. Byl to pro něj doslova: annus horribilis.

Paradoxem tohoto vládnutí je ale systém. Instituce zatím drží – navzdory všemu. Prezident odvolal věrného premiéra Jeana-Marca Ayraulta, najmenoval ambiciózního Manuela Vallse, rozdělil téměř vedví většinovou podporu v Národním shromáždění... a ono to vypadá, že se přesto: jede dál... potokem černým, podél bílých skal. 

Nejnovější výsledky veřejného mínění poprvé hlásí, že prezident v popularitě lehce – poskočil (z katastrofických 12, 13% na - sice stále dosti truchlivých -, ale přesto: 17%).

Úvod Hollandova mandátu začal deštěm. Jako kdyby tušil, že krupobití teprve přijde. Všechny sliby, s nimiž přišel, se ukázaly být jako kontraproduktivní - vedly jen ke zvyšování daní, a to nikoliv pouze u tolik vyhlášených milionářů -, ale i průměrných a podprůměrných domácností, za něž platí ty s vyšším příjmem.