Sarkozy se propadl ze 40% na 31%, a dosáhl téměř dna své nejnižší popularity během prezidentství (v dubnu 2011 byl na 29%). Jistě, co je to proti 15% toho nynějšího, Françoise Hollanda, který se nemůže odlepit ode dna, o polovinu více, ale o to tady nejde.
Pokud Sarkozy předpokládal, že svým „pirátským come-backem“ ohromí v tažení na Elysejský palác, patrně zcela neodhadl situaci. Četná rizika, spojená s množstvím afér, do nichž je zapleten, jsou nejen reálná, ale navíc mají přímý dopad na veřejné mínění – a to včetně jeho tvrdého voličského jádra. To může mít vliv i na jeho snahu ovládnout koncem listopadu UMP.
Juppé totiž nejenže vede tabulku oblíbenosti politiků nehledě na stranickou příslušnost – se svými 54% je suverénně na špici (s nárůstem 5 bodů) – před Laurentem Fabiusem, Christinou Lagardovou a Françoisem Bayrouem -, ale posiluje i u stoupenců UMP, kde dosáhl 76% oblíbenosti. Sarkozy oproti tomu poklesl na 71% - o celých 11 bodů.
Čísla na počátku podzimu 2014 s výhledem na jaro 2017, kdy bude příští klání o prezidentské křeslo, mohou vypadat stále pouze jako předběžná, a je zřejmé, že pro Sarkozyho není zdaleka vše ztraceno, připočteme-li k tomu tzv. efekt Balladur.
Také bývalý premiér Édouard Balladur, který se nakonec utkal v roce 1995 proti Jacques Chiracovi, měl před kláním – v letech 1993 a 1994 vysoké skóre proti Chiracovi. To nakonec tehdy svedlo i Sarkozyho, aby ho podporoval. Chirac ale v záběru nabral dech, a zvítězil.
Dnes má ale Sarkozy proti sobě nejen alarmující aféry – běží celkem tři vyšetřování, v nichž je veden jako podezřelý - ale i soupeře na pravici, kteří mu ještě v předchozích volbách uklidili cestu. Dnes proti němu naopak stojí: Alain Juppé, François Fillon, Bruno Le Maire a Xavier Bertrand. Všichni byli jeho dřívějšími spojenci. To se změnilo.
Největší oporu má zatím stále Sarkozy ve tvrdém jádře UMP, které se pod vlivem kampaně proti němu stmelilo. Zdá se být téměř jisté, že 29. listopadu Sarkozy zvítězí v bitvě o stranu, kterou spoluzakládal, tehdy na podporu Chiraca.
O tom, zda „malý Mikuláš“ ale vyhraje válku, není vůbec jisté. V kandidatuře na prezidenta bude potřebovat širší podporu celé pravice – včetně té umírněné, již znejistil mnohokrát svým příklonem k radikálním postupům, i koketérií s národními populisty.
To vše je zatím nakloněno pro postup Alaina Juppého, jenž v těchto dnech tvoří základy užšího týmu s prozatímním názvem Moderní Francie, mající nabrat dech v lednu pod názvem Le cap (Kurs). Ale i Juppé má ještě jeden handicap, tentokrát, a tím je jeho věk.
„Není mu nějakých 100 let?“ zavtipkovala si nedávno Isabelle Balkanyová, oddaná stoupenkyně Sarkozyho. Jelikož ale ona sama se narodila pouze dva roky po něm, v roce 1947, jí samotné by muselo být tím pádem 98 let. Zatím ale i ona vypadá stále na dámu přímo v rozpuku.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
