Volby jsou nešťastně za námi, a je tedy možné se vrátit k tomu, na co nebyl čas. A to paradoxně - právě ve světle voleb, které přinesly tak trpkou porážku mé rodné straně - KSČM.

Čtenář brzy pochopí, proč začínám „od lesa“, totiž od pana Oldřicha Rambouska, politického turisty po levicových stranách, kdysi i člena KSČM. Tento pán se na základě naší dřívější polemiky do mne pustil v Parlamentních listech dne13.10. v rubrice „Názory a petice“ v článku „Nemohu se smířit s ohebností politiky KSČM“. Před pár lety mne totiž jeho výrazně rasistický a také historicky nekvalifikovaný článek donutil k obsáhlé polemice. Od té doby jsme zkřížili zbraně nedávno na webu OV KSČM Praha 10. Mé četné texty k politice KSČM, které bohužel nemohu publikovat jinak než na vlastním webu ( viz ZDE) či některém webu spřáteleném (ZDE), pan Rambousek nezná.

Pan Rambousek nezná marxismus

Stejně tak nezná marxismus, o kterém rád poučuje lidi mnohem znalejší, odtud jeho mnohé směšné výtky na moji adresu. Velmi jsem se pobavil například výtkou pana Rambouska, že nedokáže akceptovat můj „složitý, dialekticky vedený výklad“, který údajně zakládá svou podstatu na alibismu a popření tradičních marxistických tezí - ano, tady je pan Rambousek vzácně poctivý. On skutečně nedokáže zvládnout dialektický marxismus, který zná patrně jen z nějakých předlistopadových pomůcek pro stranické vzdělávání – a to těch špatných (byly totiž i mnohé dobré). Viz např. jeho zjednodušená a nemarxistická představa, ztotožňující revoluci s nějakým jednorázovým násilným převratem – přesně tak uvažují i antikomunisté.