Když jsou zaváděny různé programy politické korektnosti, ochrany proti obtěžování, ochrany menšin, citlivosti vůči speciálním potřebám apod., bývá to zpravidla zdůvodňováno tím, že tak má údajně vzniknout ohleduplnější prostředí. Lidé prý budou méně traumatizováni, budou se k sobě lépe chovat, bude se jim lépe spolupracovat apod. Máme tendenci se tomu posmívat jako něčemu přehnaně změkčilému, ale v zásadě ten popis akceptujeme.

Omyl! Několik experimentů, které byly v poslední době provedeny v USA, ukazuje, že už jen to, že si lidé přečtou materiály proti útlaku, vede k měřitelným změnám postojů. Lidé se stávají bezohlednějšími, tvrdšími, nepřátelštějšími a ochotnějšími trestat i pouhé podezření z nesprávných postojů. Základní férovost mizí.

Cituji z jedné z takových studií: „Ve všech sledovaných oblastech rostla tendence připisovat druhým nepřátelské úmysly. Účastníci začali připisovat jiným lidem nepřátelské postoje i tam, kde žádné nebyly. Začali také podporovat trestání domnělých provinění bez důkladnějšího seznámení se situací.“

Jinými slovy, hysterie kolem domnělé nespravedlnosti dělá z docela dobrých lidí lidi zlé. A snižuje jim kvalitu života. Protože když všechny kolem neustále podezíráte z tajného rasismu, sexismu nebo patriarchálních postojů, je extrémně těžké vytvářet vztahy důvěry. A bez takových vztahů není dobrého života.