No, ono to bylo přesně obráceně. Válku spustila právě supranacionální (nadnárodní) myšlenka jednotné Evropy a byla vedena proti patriotům, vlastencům a nacionalistům jednotlivých zemí. Pro jistotu uvádím, že nacionalismus, vlastenectví a patriotismus byla vždy synonyma. Pro ideologie, které nad lásku k vlastnímu národu staví pohrdání jinými a nenávist k nim, jsme vždy měli termín „šovinismus“. Ten si ale poslední dobou nějak vypůjčilo feministvo, a nám je jako nový termín pro opovržení vůči jiným národům vnucováno původně dobré či neutrální slovo „nacionalismus.“  

Po tomto terminologickém okénku se můžeme vrátit k historii. To nacionalisté, patrioti a vlastenci jednotlivých zemí vedli osvobozovací válku proti nacistické panevropské ideologii, a tuto válku naštěstí vyhráli. Druhou světovou válku nevyvolal nacionalismus. Ten ji naopak vyhrál, když porazil myšlenku unifikované a centralizované Evropy. A právě hrdé vlastenectví je zárukou svobody a jedinou překážkou nastolení diktátu myšlenky kontinentovládné jednoty.

Sjednotitelé různých dob používali různé slovníky a různé metody. Ale vždy za hlavní překážku prosazení své ideje považovali „sobectví“ jednotlivých zemí, které podle nich blokuje tu správnou cestu vpřed. A to je nakonec vždy prozradí. Podívejme se na dvě různé, přece však podobné myšlenky.

1. Když jde například o bezpečnost, princip jednomyslnosti nás může uvrhnout do existenčního ohrožení. Protože jde o život a smrt! Evropa potřebuje hlasování kvalifikovanou většinou, aby mohla rozhodovat rychleji, zejména v zahraniční politice. Princip jednomyslnosti by se měl zrušit co nejdříve.
2. Během let se nebude myslet pouze v pojmech zemí. Mnoho dnešních problémů pak úplně vybledne a mnoho z nich nezbude. Bude se pak myslet v pojmech kontinentů a evropské myšlení budou naplňovat a budou jím hýbat možná mnohem větší problémy. V žádném případě si nesmíte myslet, že my, pokud zavádíme v Evropě jistý proces pořádku, to děláme proto, abychom jednotlivým národům zkrátili život. Pojem svobody nějakého národa se musí uvést do souladu se skutečnostmi, před kterými dnes stojíme, a s jednoduchými otázkami účelnosti. Tak jako v rodině nemůže mít jeden její člen právo rušit trvale svou sobeckostí její vnitřní mír, tak nemůže ani jednotlivý národ v Evropě mít natrvalo možnost stavět se proti všeobecnému procesu pořádku.

Ano, někdy chodíváme k ultimativním příměrům příliš brzy a příliš snadno. Ale pokud si někdo nepřeje takováto srovnání, nechť neprosazuje tak srovnatelné myšlenky. Druhý výrok pronesl německý nacistický ideolog Joseph Goebbels k českým novinářům 11. září 1940 v Berlíně. Ten první německý ministr Johann Wadephul v Berlíně dva dny před letošním výročím porážky nacistického Německa.

Vlastenci nejsou sobci. Vlastenci chrání svět. Před sjednotiteli.

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause

Psali jsme:

Ivo Strejček: Maďarsko na vazalské cestě „do Evropy“

Jiří Weigl: Tři májová povzdechnutí

Václav Klaus: Stále více zapomínaná výročí

Děti se nerodí, cizinců je milion. Weigl vytáhl tvrdý kontrast