Jiří Halík: Policejní Kocourkov v praxi

Tento incident se stal důležitým precedentem. Ani nová legislativní opatření nelze slepě aplikovat. Demokratická společnost a policie je její součástí, je povinována s pokorou uctít památku všech obětí druhé světové války. Bez jejich obětí za naši svobodu by nebylo nás.

Město Písek vyvěsilo v souladu s dějinnou pravdou osvobození tehdejší ČSR na uctění památky vlajku USA a v souladu s dějinami vlajku SSSR.

Pak se ale na scéně objevil anonymní „znalec práva“. Ten na PČR ve stylu „žalovat nebudu, ale hlásit to musím“ oznámil, že dle jeho amatérského výkladu práva došlo k protiprávnímu vyvěšení vlajky bývalého SSSR. Oháněl se odkazem na účinnost zákona o zákazu propagace komunismu.

Reakce PČR. Doporučila sundat sovětskou vlajku. Americká v rámci připomenutí obětí obou armád, které se podílely na osvobození Československa od nacistického Německa, mohla dále vlát na stožáru.

V žádném případě nemíří moje kritika na hlídkové policisty. Ani ta neznalost daného zákona není namířena proti nim. Oni mají své nadřízené a ti jim, předpokládám, rozkazem nařídili - vlajku sundat.

Klobouk dolů před panem starostou Písku Michalem Čapkem. Ve hře bylo určitě několik možností. Zřejmě správně vyhodnotil se neřídit „doporučením“ PČR a nechal sundat obě vlajky.

Díky neznalosti zákona toho, kdo v této věci u PČR rozhodoval, narušila tím policie pietu za padlé vojáky obou armád.

To, že policie v Písku nezná citát nesmrtelného a nadčasového člověka s velkým „Č,“ i uprostřed věty, pana Jana Wericha „Kolikrát jsme se už přesvědčili, že kde je aktivní blbec, tam je vždy nebezpečno,“ bych pochopil. Ale že policie v Písku zřejmě nezná zákony, tak to mě děsí.

Co na to ministr vnitra, ředitel PČR a ministr spravedlnosti? Co na to vláda, jaké „odborníky“ na právo máme přímo na služebnách?

Těch policistů, co to doporučení tlumočili, je mi líto. Oni jen předali rozkaz, který obdrželi.

Konkrétní posouzení je vždy na Policii ČR a státním zastupitelství, která zkoumají celkový kontext, záměr (motiv) osoby a reakce okolí.

Po prověření případu policisté konstatovali, že vyvěšení vlajky nebylo porušením zákona, jelikož mělo pietní a historický charakter bez úmyslu propagovat totalitní ideologii.

Hlavní program 81. výročí v Písku a okolí tradičně zahrnoval:

Pietní akty u památníků: Vzpomínky u památníků a hrobů padlých (např. tradiční akce na návrší Na Štychu).

Dobové kempy: Ukázky historické vojenské techniky a života americké armády z května 1945.

Kulturní program: Výstavy a vzpomínková setkání spojená s kluby vojenské historie.

Pochybuji, že by PČR v Písku, tedy její vedení (Vedení Územního odboru Policie ČR v Písku tvoří plk. Mgr. Bc. Jiří Surma, MBA, ředitel územního odboru, mjr. Mgr. Vladimír Klíma vedoucí obvodního oddělení), nebylo s programem seznámeno. Hned první bod poukazuje na to, že se jedná o pietní vzpomínku. A další body poukazují na historický charakter.

Držme se litery zákona.

Český trestní zákoník neobsahuje žádný seznam zakázaných symbolů.

Absence úmyslu propagace (§ 403 a § 404)

Skutková podstata vyžaduje úmysl vyjádřit sympatie k totalitnímu režimu nebo jej propagovat.

Uctění památky (pietní akt) má zcela odlišný motiv a záměr.

Cílem jednání není oslava stalinismu či potlačování lidských práv, ale připomenutí historické role Rudé armády při osvobození od nacismu.

Historický kontext

Česká justice a policie důsledně rozlišují mezi politickým extremismem a historickou retrospektivou.

Pokud je vlajka použita v souvislosti s výročím konce druhé světové války, květnovými oslavami nebo na vojenských hřbitovech, jde o legitimní připomínku dějin.

Měli policisté jiné zákonné možnosti? Ano, měli a nedošlo by k narušení piety.

Vzhledem k tomu, že došlo ze strany PČR k prověření zákona, mohli policisté nechat obě vlajky na stožáru a zajistit svojí přítomností hlídání tohoto místa. A to do rozhodnutí, zda se jednalo o neporušení, nebo porušení zákona. Vzhledem k tomu, že šlo o pietní akt na území města Písek, pevně věřím, že na hlídání by se po spolupráci s panem starostou podílela i městská policie Písek, která má k dispozici 32 strážníků.

Co riskovali policisté svým rozhodnutím?

Pokud by byla odstraněna, dle jejich „doporučení“, jen vlajka SSSR, mohlo dojít ze strany zastánců Ruska k nepokojům a možná snaha o opětnou instalaci vlajky, nebo násilné stržení vlajky USA.

A opět se nemohu zbavit otázky, co tím ten hrdinný anonym sledoval?

Cui bono?

Domnívám se, že tady z něčího zájmu po odstranění vlajky SSSR anonym předpokládal, že se někteří lidé neovládnou a dojde ke střetu s policií. A policie mu na to skočila.

Co mohlo být cílem anonyma?

Pravděpodobný scénář. Skupina, která by nesouhlasila s rozhodnutím policie a rozhodla se vlajku SSSR bránit, by samozřejmě musela narazit na zákrok policie. Novináři určitých médií by psali celou noc články o putinovcích a páté koloně Putina.

Byla to provokace, která díky kritickému myšlení pana starosty Písku nevyšla.

Na místě by byli v první vlně postiženi občané bránící vlajku.

Policie by jejich odpor vyhodnotila jako „neuposlechnutí výzvy úřední osoby“ (§ 5 odst. 1 písm. a) zákona o některých přestupcích).

Došlo by k zákroku (pouta, předvedení na služebnu) a lidé v právu by skončili v celách předběžného zadržení nebo s pokutou za přestupek. V tu chvíli na ulici občan nemá možnost fyzicky donutit policii, aby uznala svou chybu.

Kdo by nesl odpovědnost po rozpletení případu?

Potrestáni a stíháni by byli:

Odpovědný velitel zásahu (nebo dispečer): Ten, kdo vydal rozkaz k zákroku, by čelil vyšetřování ze strany Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS). Byl by obviněn z trestného činu Zneužití pravomoci úřední osoby (§ 329 trestního zákoníku). Zde už by nešlo o „omyl v interpretaci“, ale o vědomé nařízení násilného zákroku bez legitimního právního základu. Hrozilo by mu propuštění ze služebního poměru bez nároku na výsluhy a trest odnětí svobody.

Ministerstvo vnitra (stát): Stát by musel zasaženým občanům vyplatit statisícové až milionové odškodné za nezákonné omezení osobní svobody, psychickou ujmu a poškození lidské důstojnosti při pietním aktu.

Závěr zabloudění v „mysleli, ale nedomysleli“

To, že na tento scénář nedošlo, mohou PČR děkovat panu starostovi Písku, který na rozdíl od policistů vyhodnotil tuto krizovou situaci a zvládnul ji svým rozumným rozhodnutím.

Policie svým systémovým alibismem paradoxně ohrožuje veřejný pořádek. Alibismus je nebezpečný především tím, že narušuje základní smysl policejní práce – ochranu občanů a spravedlnost. Vede k upřednostňování osobního „krytí“ a formálního plnění tabulek před skutečným řešením problémů, což má pro společnost destruktivní následky.

Selhání citu pro kontext: Policie sice jednala podle svých interních instrukcí o předběžné opatrnosti, ale zcela v danou chvíli ignorovala pietní a historický rozměr události. Upřednostnění strachu z potenciálního konfliktu před uctěním památky padlých vojáků bylo oprávněně vnímáno jako necitlivé a společensky škodlivé.

Proč se policisté tedy v tom kontextu nechali zastrašit anonymem? Není to tím, že oni jsou už tak pod tlakem, že neví, co je a co není správné? Který horlivý nadřízený bude vyhodnocovat jejich zásah?

Strach z vlastního trestního stíhání a na obzoru GIBS. Pokud policista na místě vyhodnotí situaci špatně a nezasáhne proti něčemu, co jeho nadřízení nebo inspekce (GIBS) později označí za propagaci extremismu, hrozí mu obvinění z maření úkolu úřední osoby z nedbalosti. Pro řadového policistu je kariérně bezpečnější věc sundat a pak ji nechat v klidu prošetřit, než riskovat vlastní stíhání. A tomu novináři a pisálkové, kteří sice nic nevědí, ale za peníze umí pracovat v něčí prospěch. A v tomto případě, nechat viset vlajku SSSR, i když je to v tomto případě legální, nahrává těmto posledním spravedlivým si vyřídit své účty s policií.