Pár týdnů předtím dosáhl tzv. Dow Jonesův index svého rekordu, když v létech 1927-29 došlo postupně k zdesetinásobení jmění investičních společností. Pak došlo k pádu. Celková finanční ztráta dosáhla ten čtvrtek 11,25 miliard dolarů. Příští den se tato vlna přelila do Evropy. Tak začala Velká hospodářská krize.
Píše se rok 2007. Amerika zažívá fantastický hypotéční boom. Dluhy si dělají skoro všichni, i ti co zcela přesně vědí, že je nikdy nemohou splatit. Banky se předhánějí v nabídkách. Náhle bublina praskla. Finanční krize se šíří celým světem. Výrazně zasahuje např. silně „přehřátý“ realitní trh, ale i další oblasti.
Ekonomika mnoha zemí se potápí do recese. Jde o největší krizi od té v 30. létech. V současné době je údajně krize překonána. Zažíváme období růstu. Leč pozor, čerstvé události čínské ekonomiky signalizují, že nemusí být všem krizovým dnům konec. Ostatně i někteří přední ekonomové chmurně prognózují, že ta pravá ekonomická krize teprve přijde. Bůh chraň nejen Anglii!
Přesto, jedna krize, opravdová a nefalšovaná, je už tady. Jmenuje se imigranti. Desítky tisíc lidí se valí směrem do Evropy a ta neví, co si s nimi má počít. Jenom minulou středu přistálo na řeckém ostrově Lesbos 2 500 uprchlíků, když už tam čekalo asi 15 000 běženců na trajekt, který je má odvézt na pevninu. Odtud dále přes Makedonii, Srbsko, Maďarsko, tzv. balkánskou cestou, do vysněného Německa, popř. i dál. Druhá trasa vede přes Itálii do Francie a eurotunelem do další zaslíbené země, Velké Británie. Po celou trasu na těchto migrantech parazitují gangy převaděčů, obchodníků s lidmi, kšeftařů s lidskou bídou a zločinců, kteří se neštítí ničeho. Sedmdesát jedna mrtvých v kamionu na rakouské dálnici je toho důkazem. Podle zástupce ředitele Europolu jen jeden velký gang vydělal na lidském utrpení od počátku roku částku cca 70 milionů euro. Za převoz z Turecka na řecké ostrovy se účtuje částka kolem 800 dolarů na osobu. Za takové peníze se někteří lidé neštítí ničeho. Ti kteří transport přežijí, mají vlastně velké štěstí.
To bohužel neměl tříletý Ajlan Kurdí, jehož mrtvolku ve středu ráno moře vyplavilo na pobřeží Turecka. Jeho o dva roky starší bratr Kálib ležel o sto metrů dál. Ajlanova fotografie obletěla celý svět. Stala se dokladem beznaděje, ve které se většina utečenců ocitá tváří v tvář hrůzám, které panují v jejich domovině. Od teroru rozsévaného tzv. Islámským státem, po naprostý rozvrat státních struktur, jdoucím ruku v ruce s hospodářským rozkladem. Syrie je toho exemplárním případem. Ta fotka se stala také obžalobou neschopnosti politických špiček Evropy i ostatního světa, řešit příčiny tohoto stavu a také jeho důsledky. Ale stala se také, podle mého soudu, nástrojem brutálního mediálního vydírání jistými kruhy, které hlásají, že je naší povinností se o tyto lidi postarat za každou cenu. Už v roce 2005 řekl Václav Klaus, že „masová migrace vznikla jako falešná ideologie, že je jakýsi nárok, obecné lidské právo, potulovat se po světě“. Právo, či spíše možnost, toulat se po světě, to asi ano. Neexistuje však právo, respektive povinnost, tohoto tuláka přijmout. Kdykoliv, kdekoliv a za jakoukoliv cenu. A jestli si to paní Merkelová myslí, tak prosím, je to její právo. Ale ať nám ho laskavě nevnucuje. S touto perspektivou jsme do společenství evropských zemí jistě nevstupovali.
Německo letos předpokládá příliv až 800 tisíc žadatelů o azyl. Do Německa chtějí totiž všichni. Zajímavý hlas se v té souvislosti ozývá z jeho průmyslových kruhů, které tvrdí, že s ohledem na pokles ekonomicky aktivního německého obyvatelstva o 6,5 milionu v příštích deseti létech, vlastně jejich země imigranty potřebuje.
Jinak hrozí výrazný pokles hospodářské dynamiky. Jen letos dá spolková vláda cca 3 miliardy euro na podporu obcí v souvislosti s tímto problémem. Nu co, jsou to jejich peníze. Jestli mají pocit, že hospodářskému růstu lze obětovat kulturní klima jejich země, tak prosím.Trochu mi to připomíná rčení „po nás potopa“. Ale nevidím sebemenší důvod, proč by se tahle „potopa“ měla přelívat i do české kotliny. Už desítky let si nedovedeme poradit s integrací naší romské komunity. Jak si potom poradíme s integrací osob, přicházejících ze zcela jiného kulturního, náboženského a ekonomického okruhu. Nota bene i takových, kteří o žádnou integraci nestojí. Kteří se nepřicházejí asimilovat, ale vyčerpat náš sociální systém a postupně zlikvidovat výdobytky naší demokracie. Neboť demokracie našeho západního typu se zásadně neslučuje s jejich pravidly. Zdá se, že jsme na prahu velkého historického konfliktu. Ale přesídlování není jeho řešením. Půl Afriky a Předního Východu se sem těžko vejde. A to nemluvím o možnosti migrace z ukrajinských plání.
Na závěr jen poznámka. Jeden saudskoarabský deník uveřejnil karikaturu. Ukazuje muže v tradičním oděvu těchto zemí, jak vyhlíží ze svých dveří obehnaných ostnatým drátem na muže , klečícího před dveřmi s vlajkou EU. K tomu je jeho text: „Proč ho nepustíte dovnitř, vy nezdvořáci?“. Úsudek si udělejte sami.
Přeji nám všem, aby se našlo rozumné řešení, pokud ovšem tento problém ještě řešení má.
S nadějí na babí léto vám přeji hezké dny.
Josef Ježek
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
