Tahle zkratka francouzského Pour féliciter, které lze přeložit jako „pro poblahopřání“, se prý v české oblasti rozmohla v průběhu 19. století, Jejím popularizátorem byl údajně hrabě Karel Chotek z Chotkova. Je zajímavé, že v samotné Francii  se tahle zkratka nepoužívá.

Psali mi mojí osobní přátelé a známí, lidé, se kterými jsem se seznámil v době mé aktivní politické činnosti a kteří nepřerušili kontakty se mnou, když jsem v ní skončil, spolupracující a spřátelené firmy. Mezi ty, jejichž přání je mi obzvláště milé, je např. arcibiskup pražský, vedení královéhradecké diecéze, ale i lidé z médií nebo bývalí kolegové z parlamentu. Je-li toto přání ještě obohaceno o láhev dobrého moravského vína, nebo domácí salám František z javornické farmy, pak to skutečně nemá chybu. Ale o tom to samozřejmě není. Potěší skutečnost, že si přátelé vzpomenou. Ani já na ně nezapomínám, mé péefky  už x roků tvoří drobná výtvarná dílka sedloňovské výtvarnice Jarmily Haldové, někteří  jich už mají celou kolekci.

Také pan prezident nám poslal svojí péefku. Měla ovšem formu mediální, televizní záznam jeho vystoupení na zámku v Lánech. Dává nám jí už na druhý svátek vánoční, navazujíc tak na tradici  svého prvorepublikového předchůdce. I tentokrát, jak je jeho dobrým zvykem, nám svůj projev přednesl spatra, se svojí obvyklou dikcí rozšafného muže, poněkud mentorsky komentujícího dění v naší zemi, tu s drobnou pochvalou, tu s otevřenou kritikou dějů a činů.