O 83 roků později se symbolem Ameriky stal další Donald. Multimilionář, realitní a mediální magnát a nyní také kontroverzní politik, Donald Trump. Muž, kterému vloni v červnu bylo 70 roků, se v pátek stal 45. prezidentem Spojených států amerických, když dokázal porazit svoji soupeřku, bývalou první dámu, Hillary Clintonovou. Navzdory mainstreamovým mediím, navzdory značné části občanské společnosti, kulturní a umělecké fronty, navzdory předpovědím politologů, navzdory části své vlastní republikánské strany. Dokonce navzdory svému předchůdci Baracku Obamovi. Je to trochu jako z románu Aloise Jiráska: Proti všem!
Podle jeho odpůrců jsou mu kladeny za viny snad všechny hříchy světa. Je prý arogantní, velkohubý, šovinistický, šíří rasismus, nemá prý rád ženy a pohrdá jimi a já nevím co ještě. Tady bych si dovolil se na chvilku zastavit. Z jeho curiculum vitae není zase až tak patrno, že by Evino pokolení nenáviděl. Naopak, ženy v jeho dosavadním životě hrály ne právě zanedbatelnou roli. Ať už to byla herečka Marta Maples, která prý rozbila 14ti leté manželství s Ivanou Trumpovou, rozenou Zelníčkovou, českou, vlastně moravskou modelkou ze Zlína. Rok chodil i s jinou slavnou ženou, Carlou Bruniovou, která se sice kamarádila s mnohými muži, ale nakonec zakotvila v manželství s bývalým francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym. (Kdyby bývala vydržela, mohla dnes mít amerického prezidenta!) Vztah měl prý i se slavnou argentinskou tenistkou Gabrielou Sabatini, herečkou Brande Roderick, další herečkou Sandrou Tailor, stejně jako s dlouhovlasou plavovláskou Kylie Bax. A pak mi někdo bude tvrdit, že nenávidí ženy. V současné době je jeho třetí manželkou slovinská kráska Melanie Knavsová. Kdo jí viděl při inauguraci v jejím šedomodrém kostýmku, jistě mi dá za pravdu, že minimálně za první dámu se Amerika stydět nemusí.
Jestli se bude stydět za svého 45. prezidenta? No, to se uvidí. Nepodléhejme vášním, která jistá, hlavně ženská, část americké společnosti šíří. Amerika je po poslední prezidentské kampani hluboce rozdělena. Ostatně česká společnost, od doby přímé volby prezidenta, ze které vzešel Miloš Zeman a ne Karel s čírem, také. Jisté kruhy si totiž představují demokracii tak, že pokud v demokratické volbě nezvítězí ten jejich preferent, tak to prostě není demokracie. Jenže demokracie, jak známo, je vláda lidu a ten většinově ve svobodných volbách rozhodne, jak se budou věci odehrávat. Demokracie je také o tom, že ne vždy s něčím musím souhlasit, ale nakonec musím výsledek respektovat. Zdá se, že ani velká Amerika, ani malé Česko, respektive určitá část jejich společnosti, některé tyto základní principy jaksi nechápe. A nebo nechce chápat.
Donald Trump má před sebou svých prvních sto dnů. Uvidíme, jak si v nich povede, jaké vztahy zaujme k Evropě, Číně, NATO, k mexickým imigrantům. Jedno je však už teď, pár desítek hodin po jeho uvedení do úřadu, téměř jisté. Bude chtít pozdvihnout zašlou slávu Ameriky, její hospodářskou i politickou moc, navrátit jí úlohu nejmocnější země světa. Prostě všechno to, co Barack Obama pořídil za svá dvě volební období zničit a zašantročit. Třeba se mu to povede. Já osobně mu držím palce.
Možná jednou na holywoodském chodníku slávy, bude vedle hvězdy kačera Donalda také hvězda s nápisem - Donald Trump.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
