Celý systém, na kterém stála druhá italská republika, která se zrodila před dvaceti lety po velké korupční aféře čistých rukou, je v troskách.

Až do příchodu současné Montiho vlády v zemi během posledních let povětšinou vládla koalice pravého středu, složená z Berlusconiho „Lidu svobod“ a populistické „Ligy severu“. Při parlamentních volbách v roce 2008 tato koalice získala pohodlnou většinu sta hlasů v italském parlamentu. Od té doby pravý střed přišel o rekordních 69% hlasů. A k obratu došlo především v baště pravého středu – na severu Itálie a především v nejbohatší a největší oblasti – Lombardii. S výjimkou Verony pravý střed prohrál prakticky ve všech severoitalských městech. Všech sedm kandidátů Ligy severu, kteří se postavili v druhém kole proti kandidátům levice či centra, prohrálo. Berlusconiho „Lid svobod“, který ve volbách v roce 2008 získal 37% hlasů, v neděli a v pondělí dostal jen necelých 17%. 

Itálie prožívá nejtěžší hospodářskou krizi od druhé světové války. Ještě před rokem Berlusconiho vláda lidem prohlašovala, že země je na tom mnohem lépe, než všechny ostatní západoevropské země. Probuzení bylo hořké a tvrdé, zvláště když si voliči pravice připomněli početné skandály, které během posledních let postihly jako Berlusconiho, tak Ligu severu. Liga svolala na červen sjezd, který má definitivně ukončit politickou kariéru zakladatele hnutí Umberta Bossiho, na jehož místo má přijít bývalý ministr vnitra Roberto Maroni, který slíbil, že přichází nové období, založené na očistě strany. Podle Maroniho bude takto možné získat zpět ztracené voliče.