Celý systém, na kterém stála druhá italská republika, která se zrodila před dvaceti lety po velké korupční aféře čistých rukou, je v troskách.
Až do příchodu současné Montiho vlády v zemi během posledních let povětšinou vládla koalice pravého středu, složená z Berlusconiho „Lidu svobod“ a populistické „Ligy severu“. Při parlamentních volbách v roce 2008 tato koalice získala pohodlnou většinu sta hlasů v italském parlamentu. Od té doby pravý střed přišel o rekordních 69% hlasů. A k obratu došlo především v baště pravého středu – na severu Itálie a především v nejbohatší a největší oblasti – Lombardii. S výjimkou Verony pravý střed prohrál prakticky ve všech severoitalských městech. Všech sedm kandidátů Ligy severu, kteří se postavili v druhém kole proti kandidátům levice či centra, prohrálo. Berlusconiho „Lid svobod“, který ve volbách v roce 2008 získal 37% hlasů, v neděli a v pondělí dostal jen necelých 17%.
Itálie prožívá nejtěžší hospodářskou krizi od druhé světové války. Ještě před rokem Berlusconiho vláda lidem prohlašovala, že země je na tom mnohem lépe, než všechny ostatní západoevropské země. Probuzení bylo hořké a tvrdé, zvláště když si voliči pravice připomněli početné skandály, které během posledních let postihly jako Berlusconiho, tak Ligu severu. Liga svolala na červen sjezd, který má definitivně ukončit politickou kariéru zakladatele hnutí Umberta Bossiho, na jehož místo má přijít bývalý ministr vnitra Roberto Maroni, který slíbil, že přichází nové období, založené na očistě strany. Podle Maroniho bude takto možné získat zpět ztracené voliče.
V Berlusconiho straně je chaos. Magnát před rokem postavil do funkce tajemníka 39letého Siciliana Angelina Alfana, který byl předtím ministrem spravedlnosti v jeho vládě. Sám Berlusconi ustoupil do pozadí a právě v této situaci se ukázalo, že jeho osobnost byla tmelem v seskupení zastupujícím různé a často prokladné zájmy. Demise Berlusconiho, krize a nepopulární úsporná opatření Montiho, která nicméně „Lid svobod“ musí v parlamentu podporovat, způsobily ve straně rostoucí neshody, které Alfano není schopen urovnat.
Na výzvy, aby se vrátil na politickou scénu Berlusconi odpovídá rozpačitě, že neví, ale že v žádném případě již nebude kandidovat do funkce premiéra. Dojem je, že ho víc než osudy strany zajímá budoucnost jeho holdingu Mediaset. V hospodářské krizi je televizních reklam stále méně, a tak i jeho firma musí šetřit a škrtat. V tomto okamžiku není ani jasné, zda se strana dokonce nerozpadne.
Značná část voličů, která opustila pravý střed, během víkendu k volbám nešla. A tak levicová Demokratická strana sice může prohlašovat, že je nyní zdaleka největším seskupením v zemi, že volby vyhrála, ale nemůže hovořit o triumfu. I levicoví voliči dali své straně najevo, že jsou s politikou naprosto nespokojeni. Učinili to dvojím způsobem: i tam, kde levice či levý střed vyhrály, novými starosty nejsou lidé, kteří byli navrženi vedením Demokratické strany. Ta již několik let organizuje primární volby kandidátů. A prakticky ve všech případech v primárkách zvítězili lidé, kteří se postavili proti kandidaturám navrženým sekretariátem strany. Takže tajemník demokratů Pierluigi Bersani, když mluví o velkém vítězství, dělá trochu z nouze ctnost.
Ještě větší nebezpečí pro všechny politické strany je nový jev na politické scéně – Hnutí „Cinque stelle“, vedené komikem Beppem Grillim. Jemu se podařil neuvěřitelný triumf – v Parmě, otřesené velkými skandály zvítězil kandidát hnutí Federico Pizzaroti. Je to hnutí, které se trochu podobá německým Pirátům. Je založené na dobrovolné práci členů, zabývá se konkrétním řešením každodenních problémů měst a v podstatě odmítá staré dělení politiky na pravici a levici: podle něj jsou všichni více či méně zkorumpováni.
A jak říká Grilli, „tady je zapotřebí revoluce v kulturním slova smyslu. Poslat do důchodu celou současnou politickou garnituru a dosáhnout toho, aby si lidé mohli konečně demokraticky vládnout sami“. Politické strany ho samozřejmě obvinily z populismu a demagogie. Nicméně v situaci, kdy žádná politická strana není schopna nabídnout konkrétní řešení by ti, kteří s politikou technokrata Montiho nesouhlasí, mohli při příštích parlamentních volbách dát hlas Grillimu. A toho se všechny politické strany, bez výjimky, dnes opravdu bojí.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
