Nejdůležitější informace o budoucí orientaci Babišovy vlády nehledejme v oficiálním textu, přesněji v jeho pondělním návrhu vládního prohlášení, ale ve slovech příštího premiéra na sociálních sítích, kde konstatuje podstatu zásadní změny. Nedokáže se zbavit úžasu, když konstatuje, že poprvé byla liberální vláda dokonale poražena. Neuspěla žádná ze stran, které se vynořily po listopadu 89. Znamená to, že politický systém se znovu otevírá.
K tomu však patří i špatná zpráva: „Kasa je prázdná, rezervy zdravotních pojišťoven jsou vytunelované de facto, už tam toho málo zbývá, vysáli i lesy, takže nechali tady spoušť a budeme mít strašně moc práce, abychom to dali do pořádku.“ (ZDE)
Jde fakticky o změnu režimu, a potvrzuje to zejména slib plné obnovy svobody slova. Znamená to, že když teď usednu ke klávesnici, už se nemusím bát, že mě čeká osud učitelky Bednářové. To, že ji neupálili, to byla v nenávistné středověké atmosféře, kterou nastolila „demokratická“ Fialova vláda, jenom otázka času.
Ta druhá zpráva však upozorňuje, že tahle utlačovatelská moc sloužila extraktivnímu hospodářskému systému, kde se bohatství soustřeďuje jen u úzké skupiny vyvolených vysávajících veřejné zdroje, životní úroveň obyvatelstva a životní prostředí.
Chcete Tomia Okamuru za předsedu Poslanecké sněmovny?Anketa
Mohli si to dovolit, protože oběť měli pod kontrolou, byla rozptýlená a nedokázala se soustředěně bránit. Nebo (to ta poničená příroda) se ozvala leda přes rozkašlané plíce, mučivě rozpálené ulice a hryzající svědomí. Ale to poslední je zbytečný luxus.
Ozvěny poraženého starého režimu nejnápadněji zaskřípaly ve slovech bývalého předsedy Ústavního soudu Rychetského, že prezident Pavel má pořád možnost Babiše nejmenovat. Tím si lze vynutit složení vlády odlišné od volebního výsledku. Rychetský se tvářil, že žertuje, ale fakticky naznačil, že máme řadu institucí, které se mohou z vlastní vůle a bez velkého ptaní znovu chopit moci, přestože jim ve volbách vyklouzla z ruky.
Vnímají své postavení jako něco, čím byla v minulém režimu „vedoucí úloha komunistické strany“? Pro ty mladší: Bylo to ústavně zaručené právo nesesaditelné vrcholové skupiny rozhodovat o všem bez ohledu na přání obyvatelstva, protože to stejně neví, co je pro něj dobré. A aby se ani sama vrchnost nemohla občas splést, byla dálkově řízena ze zahraničí.
Svoboda slova je nukleární řešení podobných problémů. Dějiny nás už mnohokrát poučily, že svoboda slova je klíčová, protože je to nástroj, jak se dobýt i k ostatním svobodám. Proto za nejzásadnější návrh vládního prohlášení, považuji ten, který byl zmíněn takřka okrajově a až na 13. stránce: „Svoboda projevu je nedotknutelná.“
Tleskám, až mě ruce bolí, přestože je budu ještě potřebovat na modlení, aby to byla pravda.
Babišova zmínka o historické porážce těch, kdo se zmocnili vlády po roce 1990, a teď se coby anciene régime s podporou ochočených médií tak brání, je potvrzena i několika nenápadnými slovy v preambuli návrhu vládního prohlášení.
Opět, jsou skryta uvnitř textu a nejsou ani slibem, spíše přáním. Navazují na pasáže o obnově důvěry občanů ve stát a poctivou práci a dostupnost kvalitních veřejných služeb. K tomu prohlášení dodává: „Zároveň je ambicí vlády, aby země byla moderní, konkurenceschopná, technologicky vyspělá a současně sociálně soudržná.“
Ponechme stranou technokratická zaklínadla a všimněme si hlavně posledních dvou slov. O ta se vedl nesmlouvavý boj na začátku naší nové svobody. Bylo to ve federální vládě ještě za Československa, před více než třiceti lety, na začátku roku 1990. Tehdejší vládní prohlášení, jak je koncipoval premiérův poradce Oskar Krejčí, mělo zemi orientovat k sociálně-tržní ekonomice. Řekněme tržní, ale zároveň sociálně citlivé. Po německém vzoru, tam je to tradice. S tím však Václav Klaus (federální ministr financí) rozhodně nesouhlasil. Ještě by si to někdo spletl se socialismem.
Nevím, jestli s ním Motoristé tu sociální soudržnost konzultovali, nebo jestli se tatíček změnil. Možná už taky nemá na hochy takový vliv. Ale spíš jde o typický rys koaliční vlády – my vám tam necháme to sociálno, a vy nám taky dejte pokoj. Ale okolnosti jsou vedlejší, je to tady, aspoň jako ambice. A v tomhle Babišovi věřím. Je to základ udržitelnosti jeho moci.
Podrobnou analýzu vládního prohlášení nabídnou jiní, já si vyberu pár rozinek, které mi potvrzují, že opravdu vyrazíme po nových stezkách. Když jsem ten oficiální text pročítal, přímo z něj čišelo nadržení ministrů, jak vyvalili šuplíky plné nápadů.
Na financích se rozcvičují proti vyvádění zisků zahraničními společnostmi – podívají se na triky s vnitropodnikovými cenami. Hodlají taky zajistit, aby obnovená elektronická evidence tržeb fungovala, a přitom nedrtila ty, od kterých se stejně nic nevybere, tedy malé živnostníky. Na optimalizační mágy vypustí daňovou kobru. Proběhne vlna vnitřních auditů ústředních orgánů, která ukáže, kam naše prachy opravdu tečou.
Další finanční pecky: Hospodám nižší daně, jednotné inkasní místo (ať na vás řve jen jeden), veřejný registr dotací neziskových organizací (o ty na politiku si řekněte ve volbách), ochrana koruny jako kotvy české ekonomiky.
Na obraně najdete větu za stovky miliard: „Výše rozpočtu na obranu bude vždy zohledňovat aktuální potřeby státu a bezpečnostní situaci.“ Žádnou pětku tam nevidím. O slovo se hlásí audit hospodaření a akvizic obrany a jeho konfrontace s tím, jak pomohly naplnit hlavní cíl, schopnost armády účinně chránit naše území.
Za důležitou považuji poznámku, že „bude odstraněna zátěž z neúnosných záloh na budoucí majetek“, kde řve hlavně těch 10 miliard korun deset let předem na jaderné nosiče F-35, aby vznikl dostatečný důvod do nás taky něco takového vyšít.
Zahraniční politika má přispět záměrem „podporovat diplomatické kroky k ukončení války na Ukrajině“. To je další obrat o 180 stupňů, který se těm bývalým starým nádherám nemusí líbit.
Důležitý záměr pochází z resortu spravedlnosti: „Provedeme důkladné zhodnocení fungování exekučního systému a systému oddlužení s cílem navrhnout opatření, která posílí spravedlnost, efektivitu a rovnováhu mezi právy věřitelů a možnostmi poctivých dlužníků.“ Kdo půjčuje, musí si zjistit komu. A ať nefňuká, když mu zanedbáním povinnosti vznikla škoda.
Referendum bude. O EU a NATO sice ne, ale to je jedno. Když máme tu svobodu slova, můžeme o tom seriózně debatovat – budou i další volby. NATO bych z fleku zrušil, ale spokojil bych se i s tím, že začne brát vážně první článek Severoatlantické smlouvy o řešení konfliktů mírovými prostředky. O EU bych nerad přišel, jen tím nemyslím současný paskvil. Nikdy se však nedočkáme odhodlaného boje vlád za užitečnou změnu uvedených organizací, pokud nebudou pod reálným tlakem, že by o tu hračku mohli přijít.
Samozřejmě, že v tom prohlášení jsou věci, které soudným čtenářem otřesou. Politika je holt rozporná a naším úkolem je vyhledávat příležitosti, zdůrazňovat je a trvat na nich. Nemusím souhlasit s tvrzením, že jádro je budoucností české energetiky, jak mi sdělují v kapitole příštího ministra průmyslu. Zdá se mi, že tady tu budoucnost hledáme ohlížením dozadu.
Zestátnění ČEZ je v pořádku, nikdy se neměl privatizovat, podobně jako voda a strategické podniky, které se pak v soukromých rukou rozprodaly a zanikly. Ale pokud se ČEZ opře o jádro, znovu to není cesta k levné energii. Moderní energetiky už se budují jinak, avšak to by zároveň připravilo pár nevlivnějších hráčů o exkluzívní superzisky. Proto i tady se hážou skutečné budoucnosti klacky pod nohy.
Příležitost vidím jinde: „Zrevidujeme zákon o investičních pobídkách s cílem podpořit lokální podniky, generující přidanou hodnotu, a firmy, které alokují vydělané zdroje zpět do české ekonomiky.“ Lokální podniky? Lokální finanční oběh? To je decentralizace, přiblížení rozhodování lidem. V návrhu prohlášení je i zmínka o zaměstnaneckém vlastnictví (akcií, podílů v podnicích), byť hlavně ve startupech, tedy jen jako zkrácení cesty tvořivých a podnikavých jedinců k bohatství. Mohla by to však být i cesta k pracovní stabilitě a orientaci na to, co okolní region opravdu potřebuje.
K tomu patří i záměr vrátit do škol rozvoj praktických dovedností. Ale také školní sport s trenéry, hřišti a soutěžemi. Rozšířit přístupnost těchto hřišť pro veřejnost, ať nejsme odepsané mátohy, se kterými se stejně nic podnikat nedá. Slibuje se taky větší rozšíření bezplatného stravování pro děti ze znevýhodněných rodin, kterých stále přibývá. To však není jen to sociálno z úvodu, to je také větší veřejná poptávka po potravinách. A proč ne lokálních? Další podnět k decentralizované soběstačnosti.
V kapitole ministerstva práce čteme: „Sociální systém upravíme tak, aby více motivoval k pracovní aktivitě a obsahoval přiměřenou pracovní povinnost pro dlouhodobé příjemce dávek. Zajistíme účast obcí na řešení situace jejich občanů pobírajících dávky.“ Takže zase ty obce, a dokonce i jejich potenciální pracovní kapacity.
A jedeme dál. Zemědělská kapitola: „Budeme podporovat rozvoj všech forem zemědělského podnikání s důrazem na rozvoj malých a středních regionálních farem.“ Všech forem? Snad i družstev. A k tomu: „Podpoříme rozvoj venkova a zaměstnanosti – budeme podporovat tvorbu přidané hodnoty v zemědělství a zpracování komodit, posílíme generační obměnu a snížíme náklady českých aktivních zemědělců prostřednictvím daňových a fiskálních opatření.“ Důraz se klade na „posílení konkurenceschopnosti a soběstačnosti“.
Najednou tak dostává prostor i něco jiného než velký agrární průmysl produkující primární suroviny s nepatrnou přidanou hodnotou. I když si nadále vynucuje největší pozornost. Jeho vratkou základnu však tvoří fakt, že drtivá většina jím obhospodařované půdy je pronajatá. Žádná idylka zodpovědného hospodaření na vlastním.
A tady zahřměla další atomovka: „Připravíme zákon o předkupním právu na zemědělskou půdu pro aktivní zemědělce.“ Konec výprodeje půdy do zahraničí? Konec zemědělské půdy jako pouhé finanční investice?
V druhé části našeho návrhu vládního prohlášení ty atomovky jen prší. „Zajistíme transparentnost v potravinovém řetězci – prosadíme na úrovni EU i doma dosledovatelnost původu u všech kategorií potravin a přehledné zveřejňování marží.“ Konec dvojí kvality? Konec utajených dovozů z bojišť Ukrajiny? Konec dření spotřebitele bez nože? Radši jsem to zdůraznil, aby to nezapadlo.
Nebudu vypočítávat všechno, bylo by to k neučtení. Ale to, co se v prohlášení představuje, nejsou ideologické plky, zakrývající hladové oči těch, kdo se hrnou k veřejné kase. Možná se jim to nepovede. Možná se rozhádají, ostatně kdekdo na tom bude pracovat. Ale nezapomeňme na tu svobodu slova, která se dnes obejde i bez velkých peněz. Spousta nových příležitostí míří dolů a budou čekat, až se chytnou. Začnou průkopníci a příklady potáhnou. Je to jako s fazolí – jednou ji strčíš do země, a pak už se pne sama.
Velká změna to bude, když to jako velkou změnu pojmeme. Ta možnost tu je, ne proto, že vrchnost je tak osvícená, ale protože celý svět se změnil. Tvoří jej nové technologie i prohry starých idejí. Byl by opravdu velký hřích něco takového prošvihnout.
Vyšlo na Vasevec.info. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
