Zatímco v obou starších vyjmenovaných případech média zásobovala veřejnost novými a novými nahrávkami a probírala například i ledničku na víno Pavla Béma či, v kauze Davida Ratha, iniciativně testovala, zda se do krabice od vína opravdu vejde sedm milionů, u letadel CASA se média zpravidla omezují na výroky politiků a na suchý výčet podivných okolností obchodu i potíží, které si už česká armáda se španělskými stroji užila. Přitom onen výčet, jenž se v médiích objevuje již dlouho a postupně narůstá, je mnohem děsivější než zlobované dosazování ředitele krajské pobočky VZP nebo samopal exposlance Kotta.
Na začátku armáda potřebuje letadla, která doletí do Afghánistánu s cílem zásobovat vojenské jednotky především různým materiálem. Vláda jí však, bez výběrového řízení, zato s tučnou provizí pro parazitního zprostředkovatele, obstará stroje, které do Afghánistánu nedoletí bez mezipřistání a do nichž se nevejde standardizovaný kontejner NATO, letadla určená spíše pro přepravu osob než materiálu, u nichž, jak se záhy ukáže, nefunguje systém ochrany před střelami nepřítele. Po převzetí též vyjde najevo, že španělská letadla jsou pro své osádky až životu nebezpečná – minimálně jednou nastane situace, jež neskončí fatální havárií jen díky velkému štěstí i obratnosti pilota. Letadla CASA jsou tak několikrát raději uzemněna, čili vůbec nelétají, ani třeba z Prahy do Pardubic. Když ministerstvo obrany závady reklamuje u výrobce, vyjeví se další podivuhodná věc: smlouva je sepsána tak „inteligentně“, že ji vlastně nelze vypovědět. Česká republika si tudíž, za několik miliard a za dvojnásobnou cenu za kus než Portugalsko, nakoupila neužitečné ba nebezpečné hračky, a ještě k tomu v situaci, kdy je na trhu dostupný jiný typ, jenž by vstupní požadavky armády na dopravní letoun splňoval.
Jak tyto skutečnosti interpretovat? V zásadě se nabízejí tři vysvětlení. Za prvé, jde o důkaz naprosté neschopnosti tehdejší vlády nakoupit armádě nové stroje, nikoliv snad o zlou vůli, ale o projev řekněme jisté prostoduchosti. V tom případě by měli všichni hlavní aktéři rozhodnutí o nákupu odejít z vysoké politiky, tedy pokud v ní ještě zůstávají, popřípadě být úředně zbaveni svéprávnosti. Za druhé, jde o sabotáž Talibanu či jiného nepřítele s cílem zneškodnit české vojenské dopravní letectvo. Pak je nutné celou věc řádně prošetřit a vyvodit trestní zodpovědnost. A za třetí, jedná se o případ korupce. Důsledky by potom měly být podobné jako v předchozím bodě.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz