Proběhla 10. prosince 1848 ve Francii a byla na dlouhou dobu v Evropě poslední. Zvítězil v ní Ludvík Napoleon, synovec Napoleona Bonaparta, známého vojevůdce a prvního císaře Francie. Synovec, kterého spisovatel Victor Hugo obdařil posměšným titulem „malý Napoleon“, kráčel ve strýcových stopách a pomocí státního převratu nakonec i on dosáhl císařské koruny. Byl tedy sice zvolen prvním francouzským prezidentem, přesto se stal i posledním monarchou Francie.

Únorová revoluce z roku 1848 ve Francii podruhé v její historii zavedla republiku. Nová ústava přinesla všeobecné volební právo (pro muže) a svěřila výkonnou moc do rukou prezidenta, který měl být zvolen přímo. Přesněji řečeno, přímo mělo proběhnout jen první kolo: pokud by v něm nikdo nezískal přes 50 % hlasů, výběr prezidenta by náležel parlamentu.

Ludvík Napoleon se před rokem 1848 dvakrát neúspěšně pokusil o převrat s cílem obnovit vládu dynastie Bonapartů, neboť jeho vzrůstem patrně menší, leč mnohem slavnější a významnější strýc ověnčil v roce 1804 svou moc císařskou korunou. Revoluce z roku 1848 umožnila Ludvíku Napoleonovi návrat z exilu do vlasti, kde se však nejprve dušoval, že žádné monarchistické choutky nemá.

Jeho protivníci, liberálové a socialisté, v potu tváře agitovali za své zvolení, jemu však stačilo pouhé příjmení. Především na venkově jména ostatních kandidátů, natož jejich programy, lidem mnoho neříkaly, zato jméno Napoleon působilo takřka magicky. Jeho nositel ve volbách triumfoval se ziskem 75 % hlasů.