Dnes to chybí. Říkával studentům: „Dvě děti jsou málo, ne každý je může mít, teprve třetím dítěm přispíváte k udržení národa.“ V dalších desetiletích demografický vývoj v Evropě začal znepokojovat rozvinuté západní státy, ale neuměly tomu čelit jinak, než dovozem migrantů. Nebylo jich zdaleka tolik, jako v současných vlnách, ale i tak se stali těžkým problémem, což se projevilo v kritické podobě se zpožděním desítek let.

Pro zahraničí byla překvapením úspěšnost opatření, která od šedesátých let zaváděla komunistická vláda Československa. Nám rodičům připadalo, že to ještě není dostatečné. Šlo jednak o různé finanční výhody pro matky a rodiny s dětmi a dále o zřizování jeslí a školek a dostupnost bydlení. Zvláště úspěšná byla sedmdesátá léta, kdy porodnost dosáhla 2.4 dítěte na jednu ženu v produkčním věku. To již vyvolalo na západě opravdový zájem, ale nebyli schopni toho využít. Důvody jsme si mohli ozřejmit, když na počátku devadesátých let porodnost nebezpečně poklesla i u nás. Mezi příčinami teď už nešlo jen o zhoršené materiální podmínky, ale také o společenskou atmosféru bezohlednosti, úpadek institutu manželství, pokračující emancipaci a s tím související snahu žen odkládat mateřství na dobu po vybudování postavení.