Více než 30 000 dětí v České republice má rodiče ve vězení. Mezinárodní vězeňské společenství pro některé z nich letos uspořádalo s předstihem Štědrý den poprvé mimo zdi věznice. Někteří rodiče s dětmi se viděli po mnoha měsících odloučení.
„Svoji partnerku a čtyři děti jsem viděl po 8 měsících. Nemají možnost za mnou jezdit. Setkání pro mě bylo neuvěřitelně emotivní,“ svěřil se jeden z vězňů. „Bylo pro nás důležité vidět, že se mu daří... Je úžasné, jak pomáháte,“ poděkoval další. Pro sedm mužů z věznice Jiřice, kteří se přihlásili do jednoho z mnoha programů, kterým Mezinárodní vězeňské společenství pomáhá vězňům a jejich dětem, uspořádali Vánoční setkání.
To se konalo v Čelákovicích, v areálu Církve bratrské a sboru. Dopoledne muži navštívili bohoslužbu a poté už dorazili jejich děti, partnerky, rodiče či sourozenci. Nechyběly domácí dobroty, cukroví, koledy, foto koutek, zdobení perníčků ani výroba vánočních přání. Menší děti potěšil i maskot Chuck. Na závěr tátové předali dětem dárky a rodinám věnovali vlastnoruční výrobky z pediga.
Jde ale jen o jeden z projektů, které Mezinárodní vězeňské společenství realizuje. Pro ParlamentníListy.cz nám o tom víc řekl František Marek Míček, O.Praem, který je zástupce ředitelky a hlavní koordinátor jednoho z projektů Vězňova cesta.
Co všechno realizujete a jak dlouho už působíte v České republice? V čem vězňům a jejich dětem pomáháte?
Mezinárodní vězeňské společenství existuje u nás už patnáct let. Založila ho Gabriela Kabátová jako odnož Prison Fellowship International, které vzniklo na základě zkušenosti Charlese „Chucka“ Colsona, bývalého poradce prezidenta Richarda Nixona. Colson byl kvůli aféře Watergate odsouzen k sedmi měsícům vězení. V průběhu svého uvěznění na vlastní kůži prožil, že křesťanská víra má zásadní vliv na lidské životy. Přesvědčilo ho to o tom, že skutečným řešením zločinu může být duchovní proměna. Po propuštění založil nejprve Prison Fellowship (1976), později Prison Fellowship International (1979), aby mohli odsouzení i za hranicemi USA dostat příležitost změnit svůj život skrze poznání křesťanských hodnot. Dnes je PFI největší světovou křesťanskou dobrovolnickou organizací v oblasti vězeňství a pracuje ve více než 120 zemích světa.
František Marek Míček, O.Praem (vlevo), hlavní koordinátor projektu Vězňova cesta
Foto Mezinárodní vězeňské společenství
Když jsem dělala rozhovor s Jiřím Kajínkem, říkal, že jsou vězni, kteří se jen tváří, že se během svého pobytu ve vězení obrátili na víru, a aby získali nějaké výhody, že jen „hrají“. Lidé vaši práci někdy chápou jako, že „chodíte do vězení obracet vězně na víru“? Jak to je doopravdy?
Rozhodně na víru nikoho neobracíme. Pouze v rámci jednoho z našich dvaceti projektů probíhá seznámení s Markovým evangeliem, což je přece součástí naší evropské kultury, založené na křesťanských základech. Pomáháme všem, kterých se zločin dotkl: obětem trestných činů, odsouzeným, propuštěným, rodinám všech, zejména dětem vězňů a pracovníkům justice. Termín restorativní justice má vyjadřovat to, že trest jakožto odplata nestačí. Mělo by docházet i k nápravě, aby se pokažené vztahy a zraněné duše uzdravily. V rámci jednoho z našich projektů vozíme do věznice několik tzv. obětí trestných činů, které se chtějí setkat s odsouzenými za podobné trestné činy. V kroužku si pak vzájemně vyprávějí své příběhy. Je to silný zážitek vidět je, jak se během osmi setkání dokážou vzájemně stále více chápat.
Kolik vězňů se vám zatím podařilo zapojit do projektu a u kolika z nich pak pokračuje spolupráce po propuštění? A jaké to má výsledky, jak to funguje?
Opakuji, že vůbec nejde o nějaké obracení na víru. Samozřejmě že tu a tam někdo projeví zájem o křest, ale to není naše věc. Tyto případy necháváme na vězeňských kaplanech. Ti mají na starost duchovní úkony. Zajímavé jsou případy, kdy se vězni nechávají pokřtít až venku po propuštění a nadále žijí spořádaným životem. Pokud jde o naši práci s propuštěnými, pomáháme jim se začleněním do běžného života. V centru Prahy máme klub pro propuštěné (Klub Dvě ryby).
Jak v úvodu rozhovoru popisujeme, pomáháte také organizovat setkání vězňů s dětmi. Konají se i jindy než o Vánocích? A jak moc vězňům i dětem pomáhají překonat odloučení?
V několika věznicích organizujeme společně s vedením věznice tzv. Dny s dítětem nebo Dny s rodinou. To jsou výjimečné akce, které moc pomáhají udržet vztahy v rodině. Riziko rozpadu rodinných vazeb během výkonu trestu je velké.
Návštěvy příbuzných jsou povoleny na tři hodiny měsíčně. Každý kontakt pomáhá zůstat „normální“. Proto se i naši dobrovolníci a zaměstnanci snaží komunikovat s vězni co nejčastěji. Pochopitelně s těmi, kteří o to stojí. A čísla hovoří zcela jasně. Čím tvrdší zacházení s odsouzenými, tím vyšší recidiva. Takže vůbec neplatí pověra, že drsné podmínky ve věznicích odradí vězně od páchání dalších trestných činů.
Mimochodem Kajínek mi doslova cynicky řekl, že nejhorší to mají ti vězni, kteří třeba brutálně vyvraždili celou svoji rodinu, „tak to holt pak za nima nemá kdo chodit“. Máte také zkušenost s někým takovým, kdo by pochopil v plné míře, co udělal a proč zůstal i ve vězení sám? Nebo obdobnou?
Případů takto brutálních není mnoho. Ale že si odsouzení uvědomí, co udělali a upřímně litují; je jich víc, než si lidé venku myslí.
Před týdnem byla jmenovaná nová vláda, vy jste zrovna ten den uspořádali ve sněmovně Kulatý stůl s názvem Hlas dětí vězněných rodičů, kde byli povětšinou dnes již opoziční poslanci – včetně dnes už exministryně spravedlnosti. Co jste tam přesně řešili a jak očekáváte, že na výsledky kulatého stolu bude navazovat nová vláda?
Nám nejde o politiku jako takovou. Spolupracujeme s každým, kdo chce pomáhat. V ČR je asi 30 tisíc dětí, které mají rodiče ve vězení. Ty děti to mají velmi těžké. Zažívají posměch a je jim ubližováno. Platí zde bohužel i známý jev, že děti si mnohdy myslí, že za uvěznění rodičů snad mohou trochu i ony. Snažíme se jim věnovat pomocí několika projektů. Letní tábory, kluby atd. Také zprostředkujeme předání vánočních dárků od uvězněného rodiče jeho dětem. Dárečky koupíme a trváme na tom, aby rodič přidal svůj osobní dopis dítěti.
Jeden z vašich sponzorů byla například nadace Marka Španěla, spoluvlastníka vydavatelství serveru ParlamentníListy.cz. Jak se mohou zapojit i lidé, kteří nejsou milionáři? Pomůže i drobný dar?
Samozřejmě jsme vděční za každý i drobný příspěvek na naši činnost nebo na konkrétní sbírku či akci. Například v rámci Andělského stromu jsme letos nakoupili tři tisíce dárečků. Lidé nám buď posílají přímo dárky – například hračky, které zabalíme, přiložíme dopis od rodiče, a pošleme dítěti. Dále je možné poslat přímo finanční dar, ze kterého dárky kupujeme a dárce se nemusí o nic starat. Takže asi si umíte představit, co to v tomto rozsahu obnáší. Budeme moc rádi, pokud by kdokoli rád přispěl i jakoukoliv menší částkou, může zde přes stránky. Už je ale možné poslat jen platbu, fyzické dárky bylo možné posílat jen do konce listopadu, abychom vše stihli poslat. Pokud se chcete zapojit i Vy a udělat radost dětem - více zde. Samozřejmě stále také hledáme dobrovolníky, kteří se mohou přihlásit přes naše webové stránky nebo sociální sítě.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
reklama
