Soubor přísedících politiků, především politiků ODS, skutečně dokázal, že tam, kde nevím co říci je lépe mlčet.

Sprška floskulí a obecných“moudrostí“ byla nic neříkající a nepomohla ani neublížila. Tato záplava prázdných slov však byla zbytečná.

 

Horší však bylo, když přítomní „odborníci“ odpovídali na dotazy novinářů a nabádali je k jednotě názoru. Copak pánové vládnoucí této zemi se nemohli dotázat třeba  starých Pražáků, co znamená termín „Záplavová vlna“? Přece každý podnik měl zpracované plány pro případ, že by došlo třeba bombardováním Slapské přehrady silami NATO k jejímu protržení a k záplavě Prahy? Nebo se snad výměnou spojenců změnila charakteristika toku Vltavy. Nevím, jak se v průběhu let změnilo strategické využívání toků České republiky, ale vltavská kaskáda měla  sloužit především korekci průtoků s ohledem na nebezpečí záplav. Její energetický význam byl tehdy zanedbatelný. V tomto ohledu byly výjevy pana ministra zemědělství přímo obludně nesmyslné. Ocenil jsem, jak takticky mlčeli pánové ministři vnitra a stavebnictví. Víme, že vládu a její orgány tvoří především „naplaveniny“, které se přišly do Prahy proslavit. Jenže proč nám potom občané ze zbytku republiky nadávají za rozhodnutí těch, kteří do Prahy přišli právě od nich. Prostě jsem přesvědčen o tom, že mluvit by měli především odborníci a ne politici, kteří chtějí získat body za matematické výpočty zahraničních kapacit, vymýšlejí grafy, další dokumenty, pokyny, směrnice, brožurky, jednoduché dotazníčky a další „důležité věci, které těm zatopeným jistě pomohou“. 

 

Josef Reiman