Nad výsledky demonstrací se může naše stále se tenčící a peripetiemi procházející „protikorupční“ vláda pousmát, náš spory a hádkami stíhaný parlament vyjádřit svůj názor jen pobaveným šklebem. Vzpomeňme si jen na chování poslance Bendy k o několik generací staršímu právníkovi Dr. Hörlovi na zasedání poslaneckého výboru schvalujícího církevní restituce. Nelze mluvit jen o pobaveném pošklebování, ale o výrazném posměchu, se kterým přijal jeho výrok o zatčení členů výboru jednajícího o církevních restitucích. Posměch až smích provází iniciativy za moudrého mlčení našich vousatých otců v senátu. Prostě až na malé výjimky je reakce státní správy velmi shovívavá, spíše netečná. K výzvám ke skromnážděním se nevyjadřují ani opoziční poslanci, někdy snad jen uštěpačeným popichováním na Facebooku.
Pravděpodobně po posledním půlroce neúspěšných akcí, při stále se tenčící účasti obyvatel došli k závěru, že je vlastně všechno v pořádku a že jen pár nespokojených zoufalců se pokouší v zemi vyvolat neklid. Pravda je však někde jinde. Lidé reagují přesně tak, jak si koaliční lídři přejí. Demonstrace byly, lidé se na nich vykecali a nic se nezměnilo. Je to velmi chytrý způsob jak lidem dokázat, že občanský odpor nemá význam. Navíc byly iniciativy velmi sofistikovaným způsobem ničeny zevnitř nasazenými provokatéry a programově mezi sebou rozeštvávány. Vezměme jen pokus o převzetí Holešovské výzvy Vandasovou DSSS. Náhle z nich byli nacionalisté a lidé jim to dávali náležitě najevo. Striktní dementování tohoto bezcharakterního kroku jejích představitelů nikdo nebral příliš na zřetel. Podobně byly zasaženy i ostatní iniciativy podle hesla rozděl a panuj. Když byl svaz důchodců vyzván opakovaně ke spolupráci, jejich předseda pan Pernes tuto nabídku tvrdě odmítnul. A tak se ptám, jsou skutečně ti nejpostiženější kvázidůchodovými reformami pana exministra spokojeni? Skutečně souhlasí s vyjádřením svého předsedy a nemají důvod demonstrovat? Jsem sám důchodce a tak bych se velmi silně divil. Naši představitelé deklarují, že nevychází se svými platy a my to máme s pár tisícovkami, navíc stále redukovanými jen podílovou valorizací dokázat? Za co nás ti naši představitelé považují? Skutečně jen za nepotřebný“materiál“ k odpisu? Není třeba odpovídat.Jejich činy hovoří samy za sebe.
Je tu stále jistá disproporce. Cca 80% občanů je nespokojenách s touto vládou a parlamentem. Kdo jsou tedy ti lidé, kteří nemají potřebu svůj názor vyjádřit? Jsou to ti, kteří se bojí o svou práci a sociální jistoty rodin, nebo jsou to chroničtí vysedávači u TV, v hospodách nebo u počítačú, ve kterých vyjadřují velmi expresivně svoje názory k článkům a nešetří nikoho zprava ani zleva a jen malá část, ta nejsprostší vyjadřuje svůj souhlas se současnou politikou vládní koalice. Moc to o demokracii a vnímání pocitu spoluúčasti na řízení státu nenasvědčuje.Jsou to většinou výkřiky zoufalství či vzteku. Ty jsou ale jen zdánlivě nebezpečné. Lidé jsou tlačeni ke zdi uměle vyvolanými exekucemi zčásti zfabrikovanými zrůdnou reklamou nutící podprahově i otevřeně sociálně slabší občany k vytváření stále neurvalejší konzumní společnosti. Carpe diem! I kdybychom zítra třeba v bezvýchodné situaci spáchali sebevraždu. Není třeba se i proti tomuto symptomu bránit? Uvažujme, zda i konzum nebyl tím pravým důvodem k rychlému ukončení prohibice? Likérky přece přicházely o zisky a státní rozpočet o spotřební daň? Bylo to pro lidi skutečně nezvbytné, nebo bylo opět nutno uposlechnout naléhání lobbistů. Co kdyby národ vystřízlivěl a uvědomil si svou skutečnou situaci?
Spojené občanské iniciativy chystají podle Tiskového prohlášení Horký podzim. Po zoufalém fiasku ambiciozní akce ZVRAT, jejímž záměrem bylo blokování činnosti státní správy. Na ni se dostavilo 25, slovy dvacetpět zoufalců vyvolávajících megafonem slova“Lidé, přece to tak nenecháte“, za ustrašeného, či spíše netečného procházení stovek občanů budilo dojem nevydařeného pohřbu občanských aktivit. Tak se ptám jestli po těchto zkušenostech se nezmění akce Horký podzim přidáním háčku na Hořký podzim. Záleží jen na rozhodnutí všech nespokojených. Ve společnosti se cosi mění a občanské iniciativy konečně pochopily že pokud nebudou všechny spolupracovat na změně společenského systému, ještě dlouho tu bude panovat nečas.
12.října na Václavském náměstí zjistíme jestli čas trhnul oponou nečinnosti lidí a chystá změny. Jaké? To přece záleží na všech, kteří příjdou a projeví svou vůli. Myslím, že by mohli přijít mezi lid se svými neotřelými argumenty i naši ministři a poslanci. Třeba bychom si rádi poslechli i našeho pana prezidenta. Sám by slyšel co je vůlí lidu. Je tu možná reakce potleskem a třeba i pískotem. To už tu bylo přece i v roce 1989. Lidé jim jistě dají možnost promluvit. Zvláště některým.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Josef Reiman
