U koně naVáclavském náměstí není po demonstraci ani stopy, jen vyšší koncentrace uniforem městských a státních policistů naznačuje, že by se tu mělo něco dít. Václavské náměstí žije svým pravidelným nedělním ruchem ilustrovaným mnoha jazyky turistů a cvakáním fotoaparátů. Mlžný opar kryje průčelí Národního muzea. Nálada je listopadově podzimní a spíše neutrální než smutná. Jen v uších mi doznívá atmosféra demonstrací z loňského roku. Tak tedy trochu reminiscence..

Bývalá vláda se odešla do historie znemožnit a nebylo to z iniciativy demonstrujících, kteří se za ni styděli. Neodstranil ji ani projev nedůvěry parlamentu, naopak, vláda se těšila důvěře modré a knížecí družiny. Marné byly argumenty opozičních poslanců. Je úsměvné, že odešla pro milostnou epizodu pana premiéra. Byla zakončena jako v pohádce sňatkem. Byla jmenována úřednická vláda provázená kritikou zprava i z leva. Negativní pozornosti se dostalo především některým novým ministrům. Vše vypadá tak, že i přes těžký kalibr kritiky líčící tuto vládu jako klín vražený do politiky panem prezidentem, ona pracuje pod tlakem, ale vcelku jí není co konkrétného vytknout. Snad jen vyhazov exponentů bývalé vlády z ministerských funkcí. Za to bych ji spíše chválil.

Vláda bez mandátu, v demisi  plní své úkoly podstatně lépe než  kamarila milovníků, chemiků a knížat doprovázená stavovskými patolízaly. Ti, ač se na současném stavu naší vlasti podepsali kapitální měrou, ještě mají odvahu kritizovat. Stejně se chovají také někteří bývalí koaliční poslanci. Místo, aby si sáhli do svědomí, pokládají se za anděly bez bázně a hany a kritizují a dehonestují vše, co a koho mohou. V této atmosféře se konstituuje nová poslanecká sněmovna a vítěz voleb se chlubí vítězným peřím získaným úskokem a na úkor části stranické základny.  Jen nám dokazuje jakým svinstvem politika je.