Často pracují do posledních sil a věnují záchranným pracem dny i noci,  a často jsou ochotni obětovat i svůj život. To je nesporně pravé lidské hrdinství.  V současné době, kdy probíhá tento nelítostný boj se živlem, stejně nelítostně spolu i v této pohnuté době bojují politici o politické body a vnímají tento boj jako jakousi službu lidem. Prakticky jde o předčasnou předvolební kampaň. Vypelichaný modrý pták se snaží napadat naprosto nekonstruktivní  kritikou  členy povodňových štábů reprezentovaných jinými politickými subjekty. Zvláště markantní je tato situace v Praze. Žádná kritika zatím nepomohla zabránit pronikání povodňové vody do měst a obcí naší vlasti. Ona má spíše naleptávat důvěru lidí a zvláště těch postižených v současné  politiky, kteří nejsou v oblíbené garnituře jejich strany. Myslím, že občané oceňují práci protipovodňových týmů, zatímco ti pozorující uražení politici často poukazují na chyby, které vznikly v době, kdy výkonnou moc  měli v rukách oni.

V této době tříbení zrna od plev se ukazuje, kdo této zemi pomáhá a kdo jí škodí. Naši vrcholní politici rozdávají peníze, které vybrali od těch dolních deseti miliónů s pocitem, že je vydávají z vlastní kapsy. Od pana ministra financí slyšíme, že ušetřil, ale spíše asi rozdává z toho, o co odřel obyčejné lidi a nyní se cítí být spasitelem. Všimněme si jaký je rozdíl v jednání papalášů v centrálním krizovém týmu proti výkonným složkám v ohrožených lokalitách.  Špatné předpovědi členů vrcholného krizového týmu a pouze obecná doporučení jsou v zápětí zapomínána stejně rychle jako posouvané termíny kulminací řek, ale daleko okrajovější chyby jsou vytýkány těm, kteří na vlastní odpovědnost rozhodují  o záchraně svých obcí, případně o snížení rozsahu škod ve městech a obcích a obětavě organizují boj s vodou bez ohledu na čas a osobní pohodlí. Členové vlády a dalších vrcholových orgánů jako protektoři navštíví několik postižených lokalit, slíbí lidem vše, odjedou a tím jejich pomoc končí. Snad by bylo účinnější, kdyby lidem alespoň přivezli lopaty a čistící prostředky.  Svými sliby pouze zakrývají to, že je osud této země v době, kdy voda byla ve svých korytech příliš nezajímal. Místo hrází se budovaly parky, golfová hřiště, zájmové objekty a na nutné stavby často nezbývaly finance. Nebo nám snad někdo poví, kolik protipovodňových hrází se za uplynulých deset let postavilo? Kolik se jich za deset let podařilo jen rozestavět? Jaká byla priorita těchto staveb? Kdo ví. A třeba kolik se proti tomu rozkradlo finančních prostředků z regionálních operačních programů a dalších zdrojů z EU? Snad se časem dozvíme, kdo je za tyto zlodějny zodpovědný.