Unijní Evropa, která si zvyklá na vcelku vysoký životní standard musela připustit, že je třeba šetřit.Poslední roky poznamenané krizí amerických bank a posléze nepříznivou ekonomickou situací některých států, členů eurozóny, které se vlivem rozpočtové nekázně a zkreslovaním hospodářských výsledků dostaly do velmi těžké finanční situace, teď řeší budoucnost Eura jako jednotné evropské měny. I přes tvrzení našich finančníků a ekonomů, že tato počínající krize nezasáhne zdravé  české finance, vtáhla i naši republiku do soukolí začínající finanční krize. Jak je vidět tak odpovědných, nebo spíše prozíravých politiků není zase tak mnoho, protože vynecháme-li skeptiky kteří budou protestovat vždycky a proti všemu, bez ohledu na objektivní skutečnosti, dojdeme k rychlému závěru. Jednotná měna je v krizi a brzo skončí, státy se vrátí k národním měnám, a naši škarohlídi budou mít zadostiučinění.

Jenže ono to zase tak jednoduše nepůjde. Pokud Evropané tuto situaci nevyřeší, je před námi krize, kterou republika nepamatuje od třicátých let minulého století. Nutně se sníží produkce ve všech oblastech výroby. Klesne tím pádem hrubý domácí produkt k nule, budou se zavírat továrny, průmyslové podniky a obchody. Bude se propuštět z práce. Pokud bude Euro ve své hodnotě oscilovat, budou se tyto změny násobně projevovat i na české koruně. Stejné to bude i s výkyvy životní úrovně. Pokud klesne v bohatých evropských státech, oč těžší bude její pokles v české, malé ekonomice, která je odkázaná na produkci firem, které již nejsou v českých rukou a na nichž se ještě výrazněji projeví špatná hospodářská situace v mateřských zemích a tím také neregulovaná a  státem neovlivnitelná cenová politika. Naši lokální patrioti umí tuto situaci vykreslit velmi barvitě. Jenže Evropa je silná a je v její moci současné těžkosti překonat. Bude zájmem představitelů všech dotčených zemí udělat vše proto, aby dluhy byly sanovány a ekonomika zase nabrala dech a vrátila lidem jistotu a s ní stabilní Euro.