Skončily parlamentní volby, politické karty byly znovu rozdány a vše teprve začíná, přesto je třeba se nad jejich výsledky vážně zamýšlet a hledat to podstatné, co nám sdělily. Průzkumy jako vždy u nás selhaly. Bylo to především proto, že ve skutečnosti jsou samy nikoliv nezávislým pokusem o zobrazení politické reality, ale součástí politického boje a snahou o jeho manipulaci.

Před jakýmkoliv pokusem o analýzu výsledků jednotlivých politických stran je třeba říci následující obecný soud – čeští voliči v letošních volbách jasně řekli, že chtějí politickou změnu, ale že ve své drtivé většině stojí za pokračováním polistopadového vývoje a z něho vycházejícího směřování české politiky. Relativně uspěly všechny strany, které na tento odkaz navazovaly, vztahovaly se k němu a chtějí v něm pokračovat. Neuspěl extrémní radikalismus, který volal po „ změně režimu“, zpochybňoval politickou a ekonomickou transformaci po roce 1989 a naše členství v EU a NATO, jakkoliv může být jejich dnešní realita v řadě aspektů problematická či sporná.

Rozhodný vítěz voleb – hnutí ANO překonalo očekávání a při velmi vysoké volební účasti drtivě zvítězilo. Vsadilo na poměrně zdrženlivou kampaň soustředěnou na věcná témata, udrželo na uzdě temperament svého lídra Andreje Babiše a dokázalo se v očích voličů prezentovat jako rozhodná, ale seriózní a rozumná alternativa vládnutí, která již dříve prokázala kompetenci spravovat zemi. ANO se však nebálo v klíčových tématech, jako je Green Deal, azylová problematika a postoj k válce na Ukrajině, vyslovovat rozhodné a jasné postoje, které působily přesvědčivě a jsou voliči chápány jako vážný závazek ke změně politiky dosavadní vlády. Bude zajímavé sledovat naplňování těchto závazků v budoucí vládní praxi, neboť to bude vyžadovat velkou dávku osobní odvahy a politické odolnosti.