Naše vláda i parlament se chovají jako netečný plyn. Jakoby se jich problémy obyčejných lidí netýkaly. Řeší své vlastní koaliční problémy a snaži se zaplnit nejvyšší posty svými „hodnými“ členy a sympatizanty tak, aby se nepříjemné kauzy opět skryly pod hromady neškodných papírů a přestaly ohrožovat naši vládnoucí kliku. Hladový lev spravedlnosti byl nakrmen masem Dr. Ratha a příslibem sice tvrdšího, ale o to lépe zabaleného masa bývalé ministryně. A dále se jen jemně přičesávají silně páchnoucí hřívy mnohamilionových koní ukrytých pod kapotami letadel CASA, automobilů Tatra a Praga, transportérů Pandur a dalších a dalších „lahůdek“, které nám tato koalice naservírovala. Pod nefunkčními padáky se umně skrývá pan ministr financí. On nic, on muzikant a to ve všech porevolučních vládách. Kolik toho asi ví, že na něj Nečasova kamarila nemá, a tak se jej téměř panicky bojí. Na hlas lidu tato vláda nedá a parlament je až na opozici jejich poslušnou ovcí či oslem kývajícím i na ty nejhloupější návrhy. Jen občas někdo neškodně zahýká, aby demokracie byla naplněna. Když už ne činy, tak alespoň zvuky.
Svůj vztah k veřejnosti vláda i parlament ilustrují svými návrhy zákonů. Zvýšit nepřímé daně, omezit valorizaci důchodů, realizovat církevní restituce, prostě samé populární věci, které jistě příjmou občané s očekávanou skloněnou hlavou. Podle vládní teorie byly občanské iniciativy rozbity sofistikovanou čiností bezpečnostních orgánú, které iniciativy zevnitř destruovaly tak zvannou Langerovou metodou. Brát na vědomí demostrace potom nebyl důvod. Spíše mělo účinek je posměšně ignorovat. Vy si demonstrujte, my si stejně uděláme, co chceme. To se stalo formátem české demokracie.
Jenže, přátelé, veřejnost není jen spící lev, ale dravec čekající na vhodný okamžik, aby tuto vládu trefil přímo na komoru. Občanské iniciativy žijí a chystají se na horký podzim. Vláda vyměnila policejního prezidenta, aby zadupala na plašící se policejní odbory a přiměla silové složky k poslušnosti pod vedením minstra, který je poslušným vrátným vládní politiky. Jenže, pánové, přemýšlejte se mnou. Kdo za Vámi vlastně ještě stojí? Neberu v úvahu ten podivný hlouček straníků a jejich sympatizantů, čítajících tak do jedné pětiny občanů této morálně i ekonomicky zdevastované země. Počítejte dál a uslyšíte jen hluboké, ale řvoucí ticho.
S čím počítáte? Kdo se vás zastane až vyrazí dav s vidlemi? Nebylo by moudřejší začít s lidmi jednat, než vás smetou v okamžiku, kdy už jim nezbyde nic než holý život naplněný jen půtkami s exekutory? Nevím, jestli máte ještě čas začít sami od sebe přemýšlet, co je možné udělat pro lidi a ne proti nim. Myslete, už vám opravdu nezbývá moc času. Je lepší historicky se znemožnit, ale odejít se zdravou kůží. Bylo by nešťastné zapsat další stránku naší historie červenou barvou. Věřte že dravec už se chystá ke skoku. Je už téměř připraven.
Nemusíte mi věřit, ale přečtěte si moje minulé články a zjistíte, že se i moje fabulace plní. Bohužel.
Josef Reiman
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Josef Reiman
