Kdo je jmenovatelem tohoto zápasu? Vyjednávání o vládě se odkládají a v mediích jsou denně propírány spodky sociální demokracie. Další státotvorné strany jen takticky vyčkávají a vypočítávají podmínky pro budoucí, zatím virtuální koalici. Najednou je času dost a vlastně nikdo neví jestli konflikt ve straně vítězů voleb je politický nebo psychotický v tom, že schizofrenie vůdců vede k vazbě tu na knížecí stranu, nebo na stranu levého pokroku, ze kterého mají současní zbohatlíci největší strach.
V této atmosféře vládne vláda v demisi, na kterou sice politici nadávají a mají spoustu výhrad, ale která za krátkou dobu svého působení napravila řadu chyb až zločinů způsobených chemiky, ekonomy z leknutí a dalšími dobráky, kteří reprezentovali minulé státní vedení, včetně prodavačky knih, neúspěšných lékařů či cukrářů, podvodníků všeho druhu osvobozených soudem pro pochybnou imunitu. Je však pozoruhodné, že část těchto lumpů, kteří už ukázali co umí, se díky volebnímu systému zase vrací zpátky na místo činu.
Tato vláda v demisi, ač odsuzována plní beze zbytku své úkoly a dokazuje, že je opravdu nepolitická, i když jí jsou právě politiky přisuzovány vazby latentní,o kterých snad vědí jen pomlouvači, a hodnotí je podle hesla „podle sebe soudím tebe“. A lid, který je v této zemi suverénem zase mlčí, vždyť co je mu do toho, už zase zvolil své zákonné zástupce. Podivně se situace po volbách šmodrchá a je otázka jestli to není cílený zájem oněch neúspěšných. Nově zvolené parlamentní strany sice mohou mít opravdový zájem na zlepšemí poměrů v zemi, ale neuvědomují si, že i s podporou expertů, se přesto dostávají do kontaktu s ostřílenými parlamentními zločinci a budou si muset prosekat svou cestu touto džunglí korupce, kamarádíčkování, a nástrah, které jim budou kontinuálně nastavovány. Budou ještě potom mít čas na spravedlivé vládnutí?
Totiž i v jejich řádách je spousta osobností s rozdílnými zájmy a názory. Nikdo v tuto chvíli nedokáže říci jaká bude generální myšlenka, se kterou půjdou do parlamentu prosazovat zájmy veřejnosti, nebo jen zájmy skupinové, reprezentované jejich volebními programy, které lidé zpravidla vůbec nečtou, nejvýše zaznamenají jejich verbální podobu často manipulovanou prodejnými medii.
Řekli bychom, že veřejnost očekává změnu povolební atmosféry směrem k uvolnění a eliminaci strachu z věcí příštích.Opak je pravdou, protože štvaní všech proti všem nekončí, naopak média nežijí činností vlády, ale prezentují ty největší špinavosti z interního života politických stran, Už kdekdo je tu bývalým STBákem, komunistou, přisluhovačem bývalého režimu, je vyzýván k lustraci. Zatím nikdo nepožádal o lustraci svých členů po roce 1989. Což je možné, že by nikdo nespolupracoval s naší novou demokratickou policií či státními zástupci řešícími jen ty kauzy, které neublíží jejich chlebodárcům? Víme však jen o předsedovi VV, který však měl pohříchu svou legální, zákonem a obchodním rejstříkem certifikovanou detektivní společnost? Co potom byla kauza sledování bývalé paní premierové? Hra na kočku a myš? Copak to nebyla rezidentní služba státního orgánu proti soukromé osobě, placená z peněz daňových poplatníků? Nebyl zločincem ten, kdo za jejich peníze zaměstnával „slušné“ poslance, kteří se za jidášský groš zbavili odpovědnosti za církevní restituce?
Skutečně mají naši představitelé ten pocit, že vládnou tak hloupému národu? Nebo s touto zlodějnou i obyčejní lidé souhlasí jen aby mohli jít v neděli zadarmo do kkostela?
V úterý proběhlo první veřejné jednání u soudu v Praze 1 proti Slávkovi Popelkovi, který je obžalován za najíždění do policisty před úřadem vlády, což mělo být součástí organizovaného protestu proti bývalé vládě. Asi jsme všichni měli možnost tento „zločin „ vidět v TV s náležitým komentářem „nezaujatých“ komentátorů, nebo na You Tube bez komentáře, ale s jasným závěrem, že vlastně k žádnému napadení nedošlo. Pan Popelka skončil na policejní služebně lehce poraněn po vytažení z vozu, s očima zaslepenýma pepřovým sprejem. Auto mělo potom rozbité okénko. Právní podstatu vynechám, ta je na straně soudu, ale nepřipadá vám divné, že díky právní kontinuitě tento soud hájí představitele odsuzovaného způsobu vládnutí reprezentovaného reformami deprimujícími slušné lidi a symboly vládnutí milenecké dvojice a bývalých ministrů poslušně vrtících ocásky podle jejich přání? Což právě tento Popelka nereprezentoval přání veřejnosti koncipované na odznaku s nápisem „Stydím se za tuto vládu a žádám její demisi?“ Nebo si policie toto prohlášení nepřečetla?
Nebo to nebylo jejich přáním? Tato výzva se nakonec naplnila bez vůle lidu, ale díky hlouposti a zaslepenosti pana premiéra. Tak za co je tedy tento člověk souzen. Za to, že se nebál tuto vůli lidu prezentovat veřejně? Koho to tedy v současné době obhajuje soud? Žoldnéře, kteří budou hájit barvy každého režimu, který jim za tyto zákroky slušně zaplatí? V čem je tedy vina pana Popelky? Je tento soud veden snahou jej zastrašit? Můj názor je ten, že i přes jeho dehonestaci řadou lidí i novinářů a TV komentátorů se tento člověk stal symbolem lidového hrdiny, který sice nevládne právními předpisy a ve své přímosti a dobrotě se dopouští některých chyb, ale on je v tuto chvíli výzvou směrem k novým politikům a čeká jejich odpověď na otázku:“Kdo je v této republice vlastně vládnoucí silou?“ Je to pár milionářů, zbohatlíků a jejich přisluhovačů, mafiánů a dobrodruhů, nebo je to suverenní lid. Po odpovědi se jistě bude lámat chléb a lidé se budou muset rozhodnout pro to, zda chtějí s tímto systémem věcí spolupracovat, nebo jestli je nutné jej od základu změnit. Toto dilema budou muset řešit i nově příchozí strany ať už v rámci koalice, nebo konstruktivní opozice. Jen prosím, dámy a pánové nenechte se koupit, i když je to lákavé.
Josef Reiman
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Josef Reiman
