Když čtu poslední diskuse na stránkách Parlamentních listů nad „kauzou“ „Halíkovo kněžství“, nacházím v metodě a argumentaci odpůrců věrohodnosti jeho svěcení i pravosti onoho potvrzení o vysvěcení jasné známky, že tento kruh „popíračů“ se rekrutuje z řad konservativních a fundamentalistických extremistů, kteří se před několika léty aktivizovali jako sympatizanti lefebvristů, jako odpůrci některých dokumentů II. Vatikánského koncilu a směřovali za Marcellem Lefebvrem a jeho následníky ke schizmatu v církvi.
Mnozí z této skupiny se pak spojovali i s fašizujícími tendencemi politických extremistů /Dělnická strana, Sládkovci/. Jeden z tohoto okruhu, nejarogantnější člen Karták se svým časopisem „Kontras“ tehdy tvrdil, že pražský pomocný biskup Malý neuděluje platně kněžská svěcení, protože je modernista a liberál. Podobnost čistě náhodná?
Čtení o tehdejších tendencích v církvi je velmi zajímavé. Sice později trochu přitlumily, ale jak patrno, neodešly ze scény úplně. Jsou tu zase… A byly to diskuse daleko „ostřejší“ než ty dnešní… Čili nic nového pod sluncem… Do tohoto okruhu patřili vedle Kartáka i Čejka, Blahník, ano i pan Semín /oddával ho P. Halík, platně?/, který je dnes poradcem na Hradě…Ve svém osobním archívu mám o tom bohaté doklady, několik set položek o činnosti těchto osob i celé jejich skupiny. Tehdy se o ně zajímalo i oddělení naší bezpečnosti, sledující extremismus.
Takže celá kauza nemá podle mého názoru charakter především politický, nebo třeba osobní, ale zdá se, že se za ní skrývá určitý „mesianismus“, „starost“ o záchranu „pravé víry“. Je to konservativní fundamentalistická kritika „koncilového ducha“ a za exemplární předmět kritiky byl vybrán prof. Halík. I já sám jsem byl kdysi z těchto kruhů napaden a v malé brožurce, kterou rozesílali, označen „za svobodného zednáře a liberála“.
Takovéto tendence provázely církev v určitých větších či menších odstínech po celou dobu jejích dějin. Z nich vznikaly hereze a schizmata…
Největším příkladem z dějin náboženství je spor farizeů s Kristem. Farizeové hájili Mojžíšův zákon, drahocenné dědictví vyvoleného národa…Ježíše obviňovali z jeho hrubého porušování a často se zdálo, že mají pravdu, ale přitom hájili jen svůj výklad Mojžíše. A neváhali se spojit i s úhlavními nepřáteli národa a s jejich pomocí poslat Krista na kříž. V Novém zákoně máme mnoho brilantních příkladů tohoto sporu. Kristus je shrnul do známé věty: „Litera zabíjí, duch oživuje“.
Celá kauza vychází z některých premis, jejichž pravost nikdo neověřil, ale vášnivě se o nich diskutuje, jako že jsou pravdivé. Kde je pravdivě potvrzeno, o čem p. Hájek s kardinálem Meisnerem mluvil, jaké mu kladl otázky, a co kardinál odpověděl. Kde je tento rozhovor doložen? Je nějaký jiný důvěryhodný důkaz, jiný spolehlivý svědek, protože p. Hájkovi zřejmě spolehlivě věřit nelze…A přes pochybné zkušenosti s ním jsou jeho výpovědi brány vážně jako svatá pravda. Není to legrační? Já doufám, že prof. Halík přiveze ze své cesty do Německa nějaké informace, jak se celá věc seběhla…
Z otázky „právní“ hodnoty potvrzení, které kard. Meisner poslal a ČBK uveřejnila, se dělá „důkaz“ potvrzující pochybnost Halíkova kněžství. Tyto „argumenty“ p. Hájkovi dodává jeden katolický kněz, kanonista, rovněž fundamentalistického ražení, jehož jméno je známé. Fundamentalisticky kritizované potvrzení nechce být právním potvrzením kněžského svěcení prof. Halíka, ale sdělením dosud žijícího svědka, který byl tehdy světícím biskupem světitele biskupa Aufderbecka, takže o této skutečnosti s jistotou věděl a asi ne bez vědomí světitele s Halíkem druhý den v kapli, kde se svěcení konalo, koncelebroval. Jistě, souhlasím, mohlo tam být datum a razítko – je to jistě opomenutí, které ale svědectví neznehodnocuje. Autorita a podpis kardinála tu váží. Smyslem je výpověď: svěcení se stalo! I já mohu totéž potvrdit. Slyšel jsem to osobně od Meisnera, tehdy arcibiskupa v Berlíně. A zápis do křestní matriky, tehdy v komunismu?! Je směšný, kdo takto uvažuje…V euforii sametové revoluce se na tyto jinak důležité věci prostě pozapomnělo…Tito kritici a jejich poradci sledují „literu“, která zabíjí, ale „duch“ jim uniká…
Fundamentalismus je nelogický a iracionální. Proč by si prof. Halík „pouze hrál“ na kněze, k čemu by mu to bylo, když přece dobře věděl, že tato jeho „hra“ není žádná mše a udělované svátosti nic neplatí? Když věděl, že by tím nesmírně duchovně poškozoval ty věřící, kteří by přijímali jen „domnělé“ svátosti. K čemu by mu to bylo, když mohl ještě za komunismu a nejen v cizině snadno dosáhnout tajného svěcení mnohokrát? Nedovedu si představit tu ohromnou hloubku zla, se kterou si tohle o někom může fundamentalista myslet! Jediné vysvětlení: zatemnění mysli tím zlem, které někdo má v duši!
Nebo snad chtějí tito kritici svými výmysly ukázat, že je možné v praxi dělat to, co v teorii hlásají někteří rakouští levičáci „My jsme církev“, že i laik může sloužit mši…A to by jistě byl silný důvod ke kritice…
Zlo je často nepochopitelné…
Kardinál Miloslav Vlk
Dále čtěte:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
